DOŠLY MI BATERKY
Už když vyjdou slova, jako "plán, plánování, naplánovat" z mých úst, je to skoro úsměvné vzhledem k tomu, že bych mohla úspěšně bojovat o první příčku v soutěži - "Jak mi plány nevychází", ale přesto ten boj s plánováním nevzdávám. Naopak. A konkrétně když jde o jídlo, mé úsilí se ještě znásobilo.
Někteří z Vás možná na
instagramu zaregistrovali, že mě v posledních týdnech složila nemoc. Je to už třetí týden, co trávím v posteli se zápalem plic, ke kterému se přidalo pár dalších neduhů.Tento týden jsem se snažila vstát a něco málo dělat, ale těžce narážím na odpor vlastního těla - hlava by chtěla, tělo protestuje.
Za ty tři týdny jsem o pár kilo lehčí a zároveň jsem naprosto ve všech směrech vypadla ze svého režimu, který jsem si od ledna krásně a úspěšně zajela. K tomu jsem měla spoustu času přemýšlet (ohh, my God:)). Připadá mi, že život nám neustále chystá nějaké zkoušky a tak trochu nám hází klacíky pod nohy, aby ta cestička nebyla zase až tak moc lehká a uhlazená. No co, byla by to jinak nuda, že (asi)...
Během podzimu a zimy jsem přechodila několik nachlazení, myslela jsem si, že se vyléčím dávkou vitamínů a čajem a že stále můžu jet ve svém dosavadním tempu. Měla jsem lépe poslouchat své tělo, protože lepší rádce v tom, jestli přidat nebo ubrat, než naše vlastní tělo, neexistuje. Cítila jsem se v posledních měsících často unavená, bez energie, mnohokrát jsem jela přes sílu a takhle to dopadlo. Teď nejen že cvičit nemůžu, nemám na to ani pomyšlení, ale dělá mi problém jakýkoliv fyzický úkon. Jsem hned unavená takovým tím hodně nepříjemným způsobem, kdy si prostě musím lehnout, protože "to nedávám", jsem vděčná, že to nejhorší mám za sebou, ale zároveň vím, že kdybych na sebe byla opatrnější, nemuselo mi tělo takhle moc začít stávkovat. Trochu na Vás tímto apeluju - dávejte na sebe pozor a poslouchejte své tělo, neberte na lehkou váhu, když se necítíte dobře, všechno má svůj důvod a časem se to může opravdu projevit mnohem hůř.
JÍDLO
Upřímně Vám řeknu, že jsem ho celý podzim pěkně flákala. Ve všech směrech pro mně celé to podzimní a zimní období, byla jedna velká houpačka. I v jídle. Hřešila jsem - tím, že jsem jedla málo, nebo tím, že jsem jedla moc. Ani jedno není dobrý, to víme :)
Od ledna se to zlomilo a já zase převzala kontrolu nad vším co dělám. Je to dobrý pocit. Jsou věci, které v životě ovlivnit nemůžeme, i kdybychom sebevíc chtěli, ale potom existují oblasti, které máme naopak jen a jen ve svých rukou. Tím je rozhodně právě jídlo a pohyb. Od začátku ledna jsem opět začala počítat makra a zase jsem propadla nadšení z toho všeho. Jídlo jsem si plánovala den dopředu (někdy i dva dny, ale to spíš výjimečně). Zadáním surovin do kalorických tabulek jsem strávila pár minut denně, ale mnohonásobně se mi to v dobrém vrátilo. Kila šla pomalu dolů, energie nahoru, radost, že jsem zase naskočila do rozjetého vlaku byla velká a celé mě to zkrátka začalo zase bavit.
Určitě jste postřehli jak mám ráda sladké a úplně nejradši to, co si doma upeču :) Přidala jsem taky na sacharidech a celkově jsem vlastně začala jíst víc. Každé jídlo si poskládám z toho co mám ráda, nemá cenu se trápit tím, že do sebe člověk bude tlačit něco, co mu nechutná, jen proto, že je to označováno za super mega raw vegan fitness food :))
Doma mi nesmí chybět ovoce a zelenina všeho druhu, ořechy a oříšková másla, semínka, rýže, brambory, batáty, bulgur, quinoa, pohanka, maso a různé náhražky masa, mléčné výrobky, jako jsou bílé jogurty, tvaroh, cottage, mozzarella, vejce, vločky všeho druhu, žitné pečivo, oleje (olivový, kokosový a poprvé mám teď i arašídový) a jasně - vysokoprocentní čokoška :)). Už před lety jsem si oblíbila malé prodejny se zdravou výživou, baví mě, že tam najdu pokaždé něco nového, baví mě zkoušet a ochutnávat nové věci. Takže mám doma po ruce i spoustu těchto alternativních dobrot. V dnešní době je úžasné, že tyto potraviny už nejsou taková vzácnost, nemusíte cestovat bůh ví kam do nějaké pidi prodejny se zdravou výživou ( i když já je mám právě nejradši:)). Například Globus rozšířil v tomto směru svůj sortiment tak, že člověku oči přecházejí. A mě osobně udělal velkou radost i můj oblíbený
eshop, kde se moje nákupy úplně obrací - už to není jen o proteinu a podobných věcech, ale objednávám si právě to, co bych dřív kupovala ve specializovaných prodejnách se zdravou výživou - co si budeme povídat, hodně to šetří čas a jelikož svůj sortiment každým týdnem rozšiřují víc a víc, tak už prakticky není nic, co by mi tam chybělo nebo pro co bych byla nucená někam vyjet do města. Často se mě ptáte "co teda vlastně jíš?" Vždycky se mi dere na jazyk, že úplně normální jídlo, nic zvláštního. Pokud bys ale rád/a něco ve svém jídelníčku změnil/a, tak jedna malá rada - jíst co nejméně průmyslově zpracovaných potravin. Když tohle vyřadíte, je to první krok k úspěchu. Žádné polotovary, fastfoody, zbytečné je kupovat ochucené cokoliv - např.jahodový jogurt jsem neměla roky. Zkuste si bílý jogurt ochutit čímkoliv, co máte rádi. Člověk nakonec zjistí, že stačí nákup několika základních surovin a doma si vykouzlí desítky různých variant, které můžou chutnat pokaždé jinak a tělu jsou mnohem prospěšnější. Miluju koření všeho druhu a sladkosti jako takové nemám vůbec potřebu si kupovat. Ochutím si vše skořicí, kakaem, karobem, vanilkou, kokosem, perníkovým nebo dýňovým kořením, muškátovým oříškem, na slazení jsem si oblíbila čekankový sirup, který má nízký glykemický index a samozřejmě známé Flavdrops kapičky (vanilkové jsou nej :)). Musím říct, že letos mě opustila i chuť na různé proteinové tyčinky a podobné věci. Mám je hezky vyskládané v šuplíčku, ale potřeba jíst je, je nulová...
Díky nemoci jsem ztratila chuť k jídlu a to úplně. A když říkám úplně, myslím tím úplně - nepiju kafe a nejím ořechový máslo :)) A dokud nebude chuť na tyhle dvě moje milovanosti, tak vím, že nejsem ok. Ne, teď vážně. Na jídlo nemám ani pomyšlení a to málo, co jím, jím proto, že mi je jinak špatně z léků, které do sebe denně musím házet. Že bych měla chuť na nějakou konkrétní potravinu - tak to jsem opravdu za celé tři týdny neměla. Kecám, kiwi a pomeranče jsem jedla celkem ve velkém, ale jinak jsem na miminkovské stravě v podobě přesnídávek apod. Celé mě to mrzí, že jsem se dostala do takového bodu, zase krok zpátky místo kroku vpřed.
Až se z tohohle všeho oklepu, tak vím, že to bude hodně pomalý rozjezd. Jak s jídlem, tak s pohybem. Kromě kávy nemám pomyšlení ani na Shauna (tím pádem chápeš, že tohle je opravdu krizová situace:)))...Ale když se ráno budím a je světlo a když venku svítí sluníčko celé odpoledne (i když pro mně teď jen za oknem), tak se na to všechno "svoje" už strašně moc těším. Jasně, nemám teď pomyšlení ani na běh, ani na cvičení. Vím, že své půlmaratonské plány zcela určitě posunu až na podzim a vím, že se budu víc hlídat a budu na sebe opatrnější, ale zároveň vím, že časem se zase dostanu do toho nekonečného a krásného koloběhu všeho, co mám tak ráda a co mě naplňuje.
Tělo máme jen jedno, ať je v našich očích jakkoliv nedokonalé, buďme vděční za to, že to všechno s námi zvládá a nevzdává.
Amen:))
Mějte krásný den a pokud můžete, užijte si ho aktivně.
S láskou
J.
