Co mě čeká a nemine...

Říjen se chýlí ke konci a pro mně to je takové menší (větší) zlomové životní období, protože mi nastává nová etapa, ve které se budu muset sžít celkově s novým režimem a to, na co jsem byla do teď zvyklá bude tak trochu jinak...

Není to nic převratného, ale minimálně se trochu změní mé instagramové příspěvky, můžete počítat s tím, že přibydou fotky krabiček s jídlem :-D Mám za sebou první týden v práci...

Je celkem vtipné, jak mi to ten život přichystal...Sotva skončí naše instagramová Insanity výzva, přijde mi hned na scénu nový program...práce :)

Byl to týden náročný, ale ne zase tolik, jak jsem se obávala...přece jen je to ale velká změna po tolika letech na mateřské se dvěma dětmi. Nešidím nic z toho, co jsem byla zvyklá do teď dělat. Vstávám dřív, abych si zacvičila, snídaně byly tento týden půl na půl, někdy doma, někdy v práci, podle toho, jak moc jsem ráno nestíhala :-D No co Vám mám povídat...nestíhám, jasně, že nestíhám :-D Byla jsem v takovém neustálém poklusu teď, myslím, že mnozí z Vás mi rozumí, obzvlášť  maminky, které mají tohle období už za sebou a jsou také v pracovním procesu :) Ale už si pomalu najíždím na nějaký ten nový systém a zvykám si na rychlejší tempo všeho..a jde to :)

Takžeeeeeeeee krabičky....zeleninka, ovoce, jogurty, maso a všechny možné náhrady masa, těstoviny, rýže, atd atd atd...vesměs prostě to samé, co jím pořád :) Na aktinu jsem se po delší době předzásobila něčím sladkým ke kafi (a na nervy :-D) ...Complete Cookie vedou ( bože kdo to vymyslel, mohla bych to denně, ach jo!)...a taky jsem si dost oblíbila proteinové tyčinky Pure Bar od Prom-inu...vím, že jsou na trhu určitě chuťově pro někoho zajímavější kousky (mám jich vyzkoušeno dost, přiznávám :-D), ale teď jedu zkrátka na těchto (čoko jsou nej) a je to fajn zpestření...

Tohle pro mně bylo vždy obdivuhodné u mnohých z Vás...jak si vše stíháte chystat s sebou...Doma to je pohodička, nachystat si to hezky na talíř. Vyvářet si po večerech, poté co máte za sebou spoustu domácích každodenních povinností, ať už s dětmi nebo bez dětí, to je jiná věc. Ale ano, jde to, víte to sami. Před dětmi jsem v práci téměř nejedla. Za á) chystat si jídlo s sebou se mi nechtělo (ano, tehdy jsem taky měla dost příšerný životní styl) a za bé) jsem se necítila dobře, když jsem měla před někým jíst. Tohle už je zase úplně jiná kapitola, kterou teď začínat nebudu, ale vrátit se nechci ani k nejedení, ani ke kupování něčeho narychlo venku...ani náhodou :)

Užívejte podzimní dny (snad jich bude ještě pár i se sluníčkem). Život nám chystá pořád nějaká překvapení, tak Vám přeju, aby Vás překvapoval jen a jen mile....

J.