sobota 17. března 2018

Knižní tip #3

Moc jsem tomu čtení teď nedala a díky nemoci šly knížky úplně mimo mně, i když opak by se mohl zdát pravdou, když jsem se mohla hezky válet v posteli, že jo?:) No nešlo to, ale přece jen něco málo od konce ledna přečteno mám, tak tady to je...





Název: Losos v kaluži
Autor: Markéta Lukášková
Hodnocení:*****

Nic jsem od ní nečekala a to bývá vždy nejlepší. Nejen co se knih týče. Netušila jsem, o čem pořádně bude, prostě jsem po ní sáhla a začala číst....(a nemohla a nemohla přestat). Je to útlá knížečka na jeden dva večery. A mě teda sedla. Přiznávám, že jsem ji četla v den, kdy jsem měla fakt velkou depku a téhle knížce, nebo spíš její autorce, se povedlo mě několikrát rozesmát (i rozbrečet). To miluju, když nad stránkami knih prožíváte emoce, ať už jsou jakékoliv. Celý příběh je napsaný čtivě a svižně. Báře zemře milovaná babička, která pro ni byla celý život spíš náhradní mámou a dostane se do nebe. Kapitoly se střídají - Bára vs. babička. Babička seshora vidí vše, co se v Bářiným životě dál odehrává a snaží se jí různými znameními pomoct, aby se vyhnula životním průšvihům. Úplně mě dostalo, jakým způsobem bylo popsáno nebe a peklo, kam se po smrti můžeme dostat. No byl by to mazec, kdyby to tak bylo, co Vám budu povídat :) Moc se mi to líbilo a vůbec nevylučuju, že si pro zvednutí nálady tuhle Markétinu prvotinu přečtu někdy znovu.



Název: Postav hlídku
Autor: Harper Lee
Hodnocení:*****

První knihu od Harper Lee, Jako zabít ptáčka, která u nás vyšla, jsem četla před dvěma lety a moc jsem se těšila na pokračování. Postav hlídku napsala autorka již před vydáním Jako zabít ptáčka a příběh se odehrává o dvacet let později. Dvacetišestiletá Jean Loiuse Finchová, kterou známe z prvního dílu jako Čiperu, se vrací z New Yorku do rodného Maycombu v Alabamě. Chce navštívit svého otce Atikuse a pomalu se opět stává součástí zdejšího života. Brzy ale zjistí, že lidé, které znala od dětství se mění vlivem politických událostí i rasových motivů. Cítí rozčarování a zklamání, přestává si být jistá vztahem se svým milým, ale hlavně a především se začnou rozcházet cesty s jejím otcem, kterého bezmezně miluje a vzhlíží k němu...
Zbožňuju styl, jakým Harper Lee své dvě knihy napsala a závěr člověka opravdu hodně přinutí k zamyšlení, měla jsem husí kůži a nemůžu jinak, než dát pět hvězd.



Název: Oprawme se
Autor: Stanislav Skřička
Hodnocení:****

Pokud někoho zajímá raw strava, tak pro něj určitě jméno Stanislav Skřička není neznámé. Knížku vřele doporučuji všem, kteří se zajímají nejen o živou stravu, ale celkově o zdravý životní styl. Já osobně už se v jídle nechci a nebudu vydávat žádným takto extrémním směrem, ale přesto pro mně bylo v knize spousta zajímavostí a informací, ze kterých jsem si něco vzala. Styl je čtivý a celá knížka je napsána tak, aby i laik porozuměl tomu, jak to v těle vše funguje.



Název: Čas odejít
Autor: Jodi Picoult
Hodnocení: ****

Alice, která zasvětila svůj život studiu chování slonů, jemuž se plně věnovala v Africe, odjede do Ameriky poté, co se seznámí s otcem Jenny, který tam vede sloní rezervaci. Když jsou Jenně tři roky, její matka záhadně zmizí ve chvíli, kdy je v rezervaci slonem udupaná její kolegyně. Jenna, která poté žije  s babičkou nevěří, že by ji máma jen tak opustila. Snaží se ji najít a na povrch vyplouvají věci dávno zapomenuté...
Tahle knížka byla opravdu hodně originální tím, že Vás zasvětí do života slonů, o kterém asi tak úplně často nepřemýšlíme. Hodně mě to bavilo a tak jak to Jodi umí, závěr knihy mě naprosto dostal a překvapil a.............musíte si to prostě přečíst :)



Název: Potomci mlčení
Autor: Sabine Dittrichová
Hodnocení: ****

Jael Winterstejnová se pustí do pátrání po svých kořenech, které ji zavede z Německa do mnoha míst České republiky - Prahy, Šumperku, Terezína, Lanškrounu. V Praze se seznámí s mužem, který, stejně jako ostatní příhody v jejím životě, není jen náhoda. Na tu Jael už nevěří. Za to na lásku věřit začne. Pustí se do pátrání po své minulosti a historii své rodiny. Některá poznání jsou bolestná. Některá přímo zasahují do jejího nynějšího života. Celé téma odsunu Němců z Čech a židovská otázka je skvěle popsané a zpracované, osobně mě tohle dost zajímá, takže se mi knížka líbila a i když mám na téma holocaust už dost načteno, tak mi to opět doplnilo další malý střípek poznání této časti historie.





středa 14. března 2018

Jak (ne)hezky (ne)jím

DOŠLY MI BATERKY

Už když vyjdou slova, jako "plán, plánování, naplánovat" z mých úst, je to skoro úsměvné vzhledem k tomu, že bych mohla úspěšně bojovat o první příčku v soutěži - "Jak mi plány nevychází", ale přesto ten boj s plánováním nevzdávám. Naopak. A konkrétně když jde o jídlo, mé úsilí se ještě znásobilo.

Někteří z Vás možná na instagramu zaregistrovali, že mě v posledních týdnech složila nemoc. Je to už třetí týden, co trávím v posteli se zápalem plic, ke kterému se přidalo pár dalších neduhů.Tento týden jsem se snažila vstát a něco málo dělat, ale těžce narážím na odpor vlastního těla - hlava by chtěla, tělo protestuje.

Za ty tři týdny jsem o pár kilo lehčí a zároveň jsem naprosto ve všech směrech vypadla ze svého režimu, který jsem si od ledna krásně a úspěšně zajela. K tomu jsem měla spoustu času přemýšlet (ohh, my God:)). Připadá mi, že život nám neustále chystá nějaké zkoušky a tak trochu nám hází klacíky pod nohy, aby ta cestička nebyla zase až tak moc lehká a uhlazená. No co, byla by to jinak nuda, že (asi)...

Během podzimu a zimy jsem přechodila několik nachlazení, myslela jsem si, že se vyléčím dávkou vitamínů a čajem a že stále můžu jet ve svém dosavadním tempu. Měla jsem lépe poslouchat své tělo, protože lepší rádce v tom, jestli přidat nebo ubrat, než naše vlastní tělo, neexistuje. Cítila jsem se v posledních měsících často unavená, bez energie, mnohokrát jsem jela přes sílu a takhle to dopadlo. Teď nejen že cvičit nemůžu, nemám na to ani pomyšlení, ale dělá mi problém jakýkoliv fyzický úkon. Jsem hned unavená takovým tím hodně nepříjemným způsobem, kdy si prostě musím lehnout, protože "to nedávám", jsem vděčná, že to nejhorší mám za sebou, ale zároveň vím, že kdybych na sebe byla opatrnější, nemuselo mi tělo takhle moc začít stávkovat. Trochu na Vás tímto apeluju - dávejte na sebe pozor a poslouchejte své tělo, neberte na lehkou váhu, když se necítíte dobře, všechno má svůj důvod a časem se to může opravdu projevit mnohem hůř.

JÍDLO

Upřímně Vám řeknu, že jsem ho celý podzim pěkně flákala. Ve všech směrech pro mně celé to podzimní a zimní období, byla jedna velká houpačka. I v jídle. Hřešila jsem - tím, že jsem jedla málo, nebo tím, že jsem jedla moc. Ani jedno není dobrý, to víme :) 
Od ledna se to zlomilo a já zase převzala kontrolu nad vším co dělám. Je to dobrý pocit. Jsou věci, které v životě ovlivnit nemůžeme, i kdybychom sebevíc chtěli, ale potom existují oblasti, které máme naopak jen a jen ve svých rukou. Tím je rozhodně právě jídlo a pohyb. Od začátku ledna jsem opět začala počítat makra a zase jsem propadla nadšení z toho všeho. Jídlo jsem si plánovala den dopředu (někdy i dva dny, ale to spíš výjimečně). Zadáním surovin do kalorických tabulek jsem strávila pár minut denně, ale mnohonásobně se mi to v dobrém vrátilo. Kila šla pomalu dolů, energie nahoru, radost, že jsem zase naskočila do rozjetého vlaku byla velká a celé mě to zkrátka začalo zase bavit. 
Určitě jste postřehli jak mám ráda sladké a úplně nejradši to, co si doma upeču :) Přidala jsem taky na sacharidech a celkově jsem vlastně začala jíst víc. Každé jídlo si poskládám z toho co mám ráda, nemá cenu se trápit tím, že do sebe člověk bude tlačit něco, co mu nechutná, jen proto, že je to označováno za super mega raw vegan fitness food :))



Doma mi nesmí chybět ovoce a zelenina všeho druhu, ořechy a oříšková másla, semínka, rýže, brambory, batáty, bulgur, quinoa, pohanka, maso a různé náhražky masa, mléčné výrobky, jako jsou bílé jogurty, tvaroh, cottage, mozzarella, vejce, vločky všeho druhu, žitné pečivo, oleje (olivový, kokosový a poprvé mám teď i arašídový) a jasně - vysokoprocentní čokoška :)). Už před lety jsem si oblíbila malé prodejny se zdravou výživou, baví mě, že tam najdu pokaždé něco nového, baví mě zkoušet a ochutnávat nové věci. Takže mám doma po ruce i spoustu těchto alternativních dobrot. V dnešní době je úžasné, že tyto potraviny už nejsou taková vzácnost, nemusíte cestovat bůh ví kam do nějaké pidi prodejny se zdravou výživou ( i když já je mám právě nejradši:)). Například Globus rozšířil v tomto směru svůj sortiment tak, že člověku oči přecházejí. A mě osobně udělal velkou radost i můj oblíbený eshop, kde se moje nákupy úplně obrací - už to není jen o proteinu a podobných věcech, ale objednávám si právě to, co bych dřív kupovala ve specializovaných prodejnách se zdravou výživou - co si budeme povídat, hodně to šetří čas a jelikož svůj sortiment každým týdnem rozšiřují víc a víc, tak už prakticky není nic, co by mi tam chybělo nebo pro co bych byla nucená někam vyjet do města. Často se mě ptáte "co teda vlastně jíš?" Vždycky se mi dere na jazyk, že úplně normální jídlo, nic zvláštního. Pokud bys ale rád/a něco ve svém jídelníčku změnil/a, tak jedna malá rada - jíst co nejméně průmyslově zpracovaných potravin. Když tohle vyřadíte, je to první krok k úspěchu. Žádné polotovary, fastfoody, zbytečné je kupovat ochucené cokoliv - např.jahodový jogurt jsem neměla roky. Zkuste si bílý jogurt ochutit čímkoliv, co máte rádi. Člověk nakonec zjistí, že stačí nákup několika základních surovin a doma si vykouzlí desítky různých variant, které můžou chutnat pokaždé jinak a tělu jsou mnohem prospěšnější. Miluju koření všeho druhu a sladkosti jako takové nemám vůbec potřebu si kupovat. Ochutím si vše skořicí, kakaem, karobem, vanilkou, kokosem, perníkovým nebo dýňovým kořením, muškátovým oříškem, na slazení jsem si oblíbila čekankový sirup, který má nízký glykemický index a samozřejmě známé Flavdrops kapičky (vanilkové jsou nej :)). Musím říct, že letos mě opustila i chuť na různé proteinové tyčinky a podobné věci. Mám je hezky vyskládané v šuplíčku, ale potřeba jíst je, je nulová...



Díky nemoci jsem ztratila chuť k jídlu a to úplně. A když říkám úplně, myslím tím úplně - nepiju kafe a nejím ořechový máslo :)) A dokud nebude chuť na tyhle dvě moje milovanosti, tak vím, že nejsem ok. Ne, teď vážně. Na jídlo nemám ani pomyšlení a to málo, co jím, jím proto, že mi je jinak špatně z léků, které do sebe denně musím házet. Že bych měla chuť na nějakou konkrétní potravinu - tak to jsem opravdu za celé tři týdny neměla. Kecám, kiwi a pomeranče jsem jedla celkem ve velkém, ale jinak jsem na miminkovské stravě v podobě přesnídávek apod. Celé mě to mrzí, že jsem se dostala do takového bodu, zase krok zpátky místo kroku vpřed.

Až se z tohohle všeho oklepu, tak vím, že to bude hodně pomalý rozjezd. Jak s jídlem, tak s pohybem. Kromě kávy nemám pomyšlení ani na Shauna (tím pádem chápeš, že tohle je opravdu krizová situace:)))...Ale když se ráno budím a je světlo a když venku svítí sluníčko celé odpoledne (i když pro mně teď jen za oknem), tak se na to všechno "svoje" už strašně moc těším. Jasně, nemám teď pomyšlení ani na běh, ani na cvičení. Vím, že své půlmaratonské plány zcela určitě posunu až na podzim a vím, že se budu víc hlídat a budu na sebe opatrnější, ale zároveň vím, že časem se zase dostanu do toho nekonečného a krásného koloběhu všeho, co mám tak ráda a co mě naplňuje. 

Tělo máme jen jedno, ať je v našich očích jakkoliv nedokonalé, buďme vděční za to, že to všechno s námi zvládá a nevzdává. 

Amen:))

Mějte krásný den a pokud můžete, užijte si ho aktivně.

S láskou

J.