neděle 29. ledna 2017

Soutěž s Yankee Candle

          Je tady slibovaná SOUTĚŽ o voňavý balíček Yankee Candle. Taky se už těšíte na jaro? Já moc! Je to mé nejmilovanější roční období (těžko říct, jak moc s tím souvisí fakt, že narozeniny mám právě na jaře:)). Zkrátka miluju, když se vše začne po zimě probouzet k životu, venku se to zazelená, vzduch je provoněný a teplý, svět je hned barevnější než v předchozích měsících. Výhra, která čeká na jednoho z vás, je plná tepla, květin a slunce. Abychom se na to jaro příjemně naladili.

Jak se soutěže zúčastnit? Úplně jednoduše :)

Napište mi zde, JAKÉ JE VAŠE NEJOBLÍBENĚJŠÍ ROČNÍ OBDOBÍ A PROČ?

12.2.2017 vylosuji NÁHODNĚ jednoho z vás, kterému pošlu tuhle voňavou krásu. Nezapomeňte ke své odpovědi připsat svůj email, na který vás v případě výhry budu kontaktovat :)


A co že to vlastně můžete vyhrát?

1 x velký housewarmer Riviera Escape
1x vonný vosk Lavender Sunset
1x vonný vosk Cherry Lemonade
1x vonný vosk Linden Tree
1x vonný vosk Cherry Blossom
1x vonný vosk Sicilian Lemon
1x stylové zápalky značky Green Gate



Soutěž potrvá do půlnoci 11.2.2017. V 00:00 bude ukončena a 12.2.2017 vyhlásíme vítěze.
Hodně štěstí a těším se na vaši účast!

S láskou Jana

úterý 24. ledna 2017

Palačinkománie

            Palačinky miluji na všechny způsoby. Nejsem líná si u té pánvičky postát, abych si pak k snídani (nebo k svačině, k obědu či večeři) pochutnala na palačinkách.  Nejčastěji si je ale samozřejmě dopřávám po ránu :) Jsou jednoduché a dají se dělat na mnoho způsobů. Recept je v základu stejný, jako známe z dětství, jen si ho opět upravuji dle chuti a domácích zásob :)



Recept je jednoduchý a záleží na vás, jak si ho nakombinujete. Přidejte vše, co máte sami rádi a bude to určitě to nej právě pro vás :)


PALAČINKY

Těsto:
500 ml mléka (živočišného, rostlinného, klidně ředěného na půl vodou nebo jen vodu - záleží na vás)
10 lžic mouky (špaldové, pohankové, žitné, kukuřičné, ovesné - nebo jakoukoliv máte rádi)
1 větší vejce
sladidlo dle chuti
špetka soli
těsto můžeme dochutit pokaždé něčím jiným - špetkou vanilky, skořicí, perníkovým kořením, lžící psyllia, půlkou nastrouhaného jablka, lžící ochuceného proteinu či lžící pudinkového prášku s vaší oblíbenou příchutí

Náplň:
tvaroh vyšlehaný s bílým jogurtem nebo zakysanou smetanou, sladidlo dle vaší chuti (+ kakao, skořice, vanilka, rozmixované ovoce)
nebo klasika - marmeláda (není nad domácí)

Palačinky smažím na slabé vrstvě kokosového oleje. Někdy si je udělám do zásoby tak, aby mi zbyly i na druhý den (málokdy se to u nás podaří, protože nejsem jediná, kdo je v naší rodině miluje:))

Další variantou můžou být proteinové palačinky, na které si můžete koupit již hotovou sypkou směs. Mě chutnají např. od The Protein works, podobné směsi ale nabízí i mnoho dalších firem :)

Zdobení na závěr je to nejlepší :) Jakýkoliv druh ovoce, oříšků či oříškového másla. Syn miluje kombinaci tvaroh + banán + domácí čokoláda (lžíce medu + lžíce kakaa + pár kapek vody, aby měla čokoládka pěkně tekutou konzistenci).






TIP: Zkoušeli jste slané palačinky? Jsou také výborné a je to příjemná změna oproti sladké klasice. Místo sladidla dáme sůl a koření, můžeme přidat najemno nakrájenou cibulku, papriku, šunku. Místo sladkého tvarohu doplníme slaným dipem. Mňam!

Dobrou chuť!

J.


pondělí 23. ledna 2017

Běhej v zimě!

         Letos se nám zima projevila v celé své kráse. Není to ale důvod k běžecké pauze. Určitě bychom našli spoustu výmluv proč neběhat, které do zimního období krásně zapadnou, viďte? Není lepší si ráno přispat, když je stejně dlouho tma? Proč vstávat ještě dřív, než je nezbytně nutné? Není lepší věnovat se jakékoliv činnosti (hlavně v pohodlí a teple), než vyběhnout do mrazu? Není lepší jít uvařit dobrou večeři (nebo na ni jít ven do oblíbené restaurace) a pak si dát horkou vanu, než se brodit sněhem či břečkou, která po včerejším sněhu na cestách zůstala?

Odpověď je jednoduchá. NE.

          Přece jsme celý rok neběhali proto, abychom se s prvním sněhem uložili k zimnímu spánku. Naběhané kilometry přes zimu, se nám budou skvěle hodit v průběhu následujícího roku, abychom si splnili všechny naše běžecké sny a plány.



6 ZÁSAD PRO ZIMNÍ BĚH, KTERÝCH SE DRŽÍM UŽ TŘETÍM ROKEM:

1) OBLEČENÍ - není nutné nabalit se do těžké zimní bundy ze strachu před zimou. Lepší variantou je zvolit kvalitní funkční oblečení v několika vrstvách, které vás nebudou omezovat v pohybu. Já si beru 3 vrstvy - tílko nebo triko, triko s dlouhým rukávem, bundu. Legíny (zateplené mám jedny, většinou běhám v klasických celoročně nošených), čelenku nebo čepici, tunel, kterým si chráním krk, ústa a nos, rukavice. Obuv mám celoroční.

2) TEPLOTA - myslím, že běh do -10 C se dá zvládnout dobře. Kdo se na něj ale v těchto mrazivých dnech necítí, nelámejte to přes koleno. Obzvlášť začátečníci, kteří mají problémy s dechem a dýchají pusou, mohli by takový výběh odnést nachlazením. Poslouchejte své tělo.

3) BEZPEČNOST - v zimě máme ty dny přece jen kratší, takže se někdy nevyhneme výběhu ve tmě. V takovém případě je vždy dobré mít na oblečení reflexní prvky, případně i čelovku, abychom byli vidět! A protože zimní počasí umí udělat někdy ze silnic a chodníků pěknou klouzačku, dávejte pozor na to, kam šlapete.

4) TEMPO - v zimě běhám tzv. "na pohodu". Neběžím s větrem o závod, to si užiju v létě a na podzim, přes zimu se snažím naběhat kilometry a neztratit kondici tím, že si udělám zimní běžeckou pauzu :)

5) DÝCHÁNÍ - snažíme se dýchat nosem. Je to základ, abychom náš zimní výběh neodnesli nachlazením dýchacích cest. Jak už bylo řečeno výš, pro člověka, který s během začíná právě v zimě, může toto být problém. Proto je lepší zpomalit tempo do takové míry, abychom to udýchali nosem. Je dobré na to myslet, soustředit se, chce to cvik a půjde to!

6) DO SUCHA - ano, tohle je pro každého automatické, ale v zimě opravdu žádné "zdržovačky", shodit doma propocené vlhké oblečení a šup rychle pod teplou sprchu. Nemocní být nechceme :)



TIPY PRO ZAČÁTEČNÍKY: Pokud nám nechybí odhodlání, rozběháme se i v zimě. Přesto to pro někoho může být kapku náročnější, než v teplém jarním počasí. Začínáš - li s během, zvol pro začátek procházky a rychlou chůzi. Při běhu nespěchej. Urči si takové tempo, abys to udýchal(a), soustřeď se na dýchání nosem. Drž se v takové vzdálenosti od domova, aby ses v podobném tempu zvládl(a) vrátit i zpátky domů a nemusel(a) jít pěšky. Pravděpodobnost prochladnutí by se rapidně zvýšila, protože postávat na mrazu v propoceném oblečení není nic moc :)

Na závěr ještě musím říct, že dodrží-li člověk těch několik málo pravidel, která se k zimnímu běhání všeobecně vztahují, není třeba se bát nemocí. Osobně jsem z běhu jako takového nemocná nikdy nebyla. K chycení bacilů mi bohatě stačí zajít do obchoďáku plného lidí, běhání k tomu není třeba.

Nebojme se sněhu a zimy a užívejme si každé roční období se vším, co s sebou přináší :)

Všem Vám přeju krásné zimní výběhy!

J.

sobota 21. ledna 2017

Zpověď začínajícího běžce

Je léto 2014. Před pěti měsíci jsem se stala dvojnásobnou mámou. Krásný to pocit. Pohled do zrcadla ale už tolik krásný není. Dívám se na sebe a je mi z toho zle. Stoupám na váhu a čísla jsou nemilosrdná - 90kg. Dobrá, dobrá, uklidňuju sama sebe. S jídlem jsem už pohnula, teď musím pohnout ještě pr...zadkem. Velkým zadkem. Uff. Tak co? Jillian? Ach jo, tu už jsem kdysi cvičila a "nic". Modelína se ze mě po tom propoceným měsíci nestala. Jumping? Joo, ten mě bavil, ale jak často se na něj asi dostanu, když moje miminko je malá přísavka a chce mít mámu pořád u sebe? Na dojíždění není čas. Běh? Néé, ten nesnáším. Vždycky jsem ho nesnášela. Noční můra mého školního tělocviku (stejně jako kladina, hrazda, hod do dálky, skok do dálky, šplh, kolektivnní hry - prostě stejně jako celý tělocvik!) Ale přece jen...Přestěhovali jsme se na místo, kde máme kousek od domu nádherný les (paráda, nikdo by mě neviděl, jak rudá funím v běžeckém mundůru), začíná léto a počasí vybízí k pohybu venku (lepší než skákání před televizí) a hlavně - to pro mně nejdůležitější - BĚHEM ZHUBNU! Určitě zhubnu, vždyť je to taková dřina! Vydržím to!


Tak jo. První krok mám za sebou, vymyslela jsem, že zkusím běhat. Ale nic o běhu nevím. Absolutně dočista nic. Nevím jakou vzdálenost mám uběhnout, aby mělo vůbec cenu kvůli tomu nazouvat běžecké boty, nevím jak to udýchat, nevím jak často běhat, nevím, jaká vzdálenost uběhnutá za minutu se dá považovat za uspokojující. Neznám nikoho kdo běhá. Nemám nejmenší tušení o tom, že tolik lidí běhá! Že je to tak oblíbený sport! Že je ho plný internet, kde bych mohla získat podporu a nějaké užitečné rady. Tohle všechno já v tuto chvíli před svým prvním výběhem vůbec netuším.

Čím začne knihomol, když se rozhodne běhat a nezná nikoho, kdo by běhal? Anooo, přečte si knihu, správně. Moje první běžecká literatura nebyla žádným odborným dílem. Ale motivovala mě. A to dokonce tak moc, že jsem ji přečetla během tří dnů a čtvrtý den, tj. 20.6.2014 jsem poprvé vyběhla.

Z celé knížky si pamatuju už asi jen jednu jedinou věc, které jsem se od začátku držela. Začít během na 5km. S rodinou jsme si udělali dva dny po sobě výšlap lesními cestami, abych si změřila trasu a abych se neztratila (ano, můj orientační smysl je tragédie). Teď už tedy vím, kudy poběžím a jak dlouhá trasa mě čeká. Zítra vyběhnu.


Je šest hodin ráno, všichni ještě spí, nasoukám se do legín a mikiny, obouvám tenisky, zapínám běžeckou aplikaci a .............rozběhnu se! (Hlavně nikoho nepotkat, smáli by se mi, o co se tady ta tlusťoprdka pokouší! Strašně jsem se před lidmi styděla a byl to pro mě jeden z velkých počátečních bloků). Asi po 200 metrech zjišťuju, že to nejspíš nebude tak plynulý a elegantní běh, jak ve mě evokovala přečtená kniha. Dávám se tedy do kroku. Uff, minutu se vydýchám a poběžím. Tak ne, potřebuju aspoň dvě minuty. Dobrý, běžím dál. To co dnes nazývám mírným stoupáním byl pro mě tehdy kopec!

Kopec, který mě připravil o všechen vzduch a plíce jsem nechala někde daleko za sebou. Sakra, tak zase jen jdu. Uff, tohle nedám. Věděla jsem moc dobře, proč jsem ten běh nesnášela. Jak může někdo uběhnout 1 km v kuse a nesložit se? Běžím. Počasí je nádherné. Je mi vedro, mám žízeň, ale běžela jsem teď několik minut bez přestávky! Kouknu na mobil a s hrůzou zjišťuju, že nejsem ještě ani v polovině své naplánované trasy. Asi mě vomejou. Tohle nedám. Běžím. Nohy mám těžký a je mi ještě větší vedro. Počasí je sice krásný, ale už mi to je úplně fuk, chci jenom pít! Běžím. Jdu. Běžím. Jdu. Posledních 700 m přede mnou. To dám! 700 metrů a jsem doma! Ne, nedám. Zase si musím udělat přestávku. Posledních pár metrů konečně dobíhám a mám za sebou první BĚH (dá-li se to tak nazvat).

A tím to všechno začalo.

Po doběhnutí domů jsem pocítila neuvěřitelnou euforii a hrdost, že jsem překonala sama sebe. Měla jsem úžasnou usměvavou náladu a nechápala jsem, jak tyto nádherné pocity může vyvolat něco tak vyčerpávajícího, jako je zdolání 5 kilometrů. Druhý den jsem ovšem vyběhla znovu. Pak den pauza a potom znovu a znovu. Koupila jsem si své první běžecké boty. Běhala jsem 3x-4x týdně. Ne s láskou. Ne s nadšením. Běhala jsem s jediným cílem - ZHUBNOUT. To jediné byla moje tehdejší motivace. Po několika týdnech se to ale najednou nenápadně změnilo. Začala jsem se těšit. Už to nebyly výběhy z donucení, ale z čista jasna jsem prostě běhat chtěla. Upřímně jsem sama sobě mohla říct - ano, mě to baví. A co víc! Je to první skutečný pohyb, sport, který mě opravdu BAVÍ. Uběhlo pár týdnů a já svou pětikilometrovou trasu uběhla na jeden zátah. Nádhera. Pocit vítězství nepopsatelných rozměrů. Dál jsem běhala svou pětku a na podzim, uprostřed mé trasy mi bliklo hlavou "když uběhneš 5 km, uběhneš i 7 km". Zkusila jsem to. Zvládla jsem to. Bez jediné přestávky. Jak je to možné? Jak se to stalo, že zrovna já, takový odpůrce tohoto pohybu, jsem si ho tolik zamilovala? Jak se stalo, že mé tělo najednou zvládá 7, 8, 10 km, aniž by mě jedinkrát napadlo, že si udělám pauzu? Je to kouzelné a člověk si sám ani nevšimne, jak rychle se mu fyzička zlepší. Z hodně obtloustlé maminy jsem se najednou stala méně obtloustlou maminou, která běhá. Kila šla samozřejmě dolů. Ale už jsem se dostala do úžasné fáze, kdy jsem neběhala proto, abych hubla. Běhala jsem proto, že mě to začalo bavit.

Přestala jsem řešit, jestli mě někdo uvidí a co si o mě pomyslí. Přestala jsem se oblékat do černé. Dostala jsem od muže krásnou neonově růžovou běžeckou bundu, která jakoby křičela do světa "Podívej se na mě, já běžím!"
Vypozorovala jsem, že lepší den je ten, kdy si ráno jdu zaběhat. V takový den jsem pak klidnější, všechno (nebo většinu věcí), zvládám s nadhledem, běhání ráno mi prostě svědčí. Jak je to možné, když tak nerada brzy vstávám? Když navíc některé noci spíš probdím, než prospím, protože s malými dětmi to tak zkrátka je. Aniž bych o tom nějak více dumala, ranní běh se stal naprosto přirozenou součástí mého života. Říkám si, o co všechno jsem se ochuzovala, když jsem předchozích 27 let neběhala. Kromě lepší fyzičky přišla s pravidelným běháním i duševní pohoda. Jasně, ne vždy můžu vyběhnout ráno, někdy to prostě nejde (tak vyběhnu večer). Někdy to ani neklapne v den, na který si to naplánuju (tak vyběhnu zítra). Někdy mám od začátku do konce těžké nohy a stojí to za starou belu (euforický pocit po doběhnutí se ale VŽDY s železnou pravidelností dostaví).

Život s během je hezčí, ať v něm člověk právě řeší cokoliv nepříjemného. Běhat může opravdu každý, když jsem se rozběhla já. Pecivál bez špetky kondice. Odpůrce běhu. Ta, která neuběhla 200 metrů, aniž by se nemusela zastavit a lapat po dechu. Odhoď všechna "ALE", která si většinou sám uměle vytváříš, nazuj tenisky a vyběhni! Zvládneš to, protože neexistuje žádný důvod, proč právě TY bys to zvládnout neměl(a). Jak to vím? Protože když někdo jako já, dokáže uběhnout i jen jeden jediný kilometr, TY TO DOKÁŽEŠ TAKY!!!

pondělí 16. ledna 2017

Najděte si svého marťana

             
Název: Najděte si svého marťana
Autor: Marek Herman
Hodnocení: *****

Když se mi dostala do rukou tenoučká knížka od Marka Hermana - Najděte si svého marťana, netušila jsem ještě, jaký poklad se na těch pouho pouhých 200 stránkách skrývá.

               Každý, kdo má pocit, že v jeho životě něco nefunguje, že je v něm něčeho málo, nebo naopak moc, že by chtěl něco změnit, ale neví jak, nebo dokonce ani netuší CO by se mělo změnit, aby jeho život byl lepší, nechť si tuto úžasnou knížku přečte. Jsem stále plná dojmů a emocí, které ve mně kniha vyvolala. Marek v ní neuvěřitelně lidským a čtivým způsobem rozebírá témata, jako je sebepoznání, komunikace, seberozvoj, mezilidské vztahy a to nejdůležitější - děti a rodinu. U některých pasáží mi až vyhrkly slzy do očí, u jiných mi běhal mráz po zádech a prakticky u každé kapitoly, stránky, odstavci, věty jsem pokyvovala hlavou a v duchu si říkala "ano, ano Marku, máš pravdu, takhle to je, takhle to cítím, tohle a tohle chci dělat jinak".



                Další velmi užitečnou součástí této knihy jsou otázky. Otázky, které si člověk nepokládá každý den, ale na které by si každý z nás měl udělat čas a upřímně si je zodpovědět. Věřím, že tyto otázky a odpovědi nás mohou posunout o veliký krok dál správným směrem. Dále rozebírá, k čemu je dobré psát si deník. (A ano, určitě v knize najdete i tipy na to, kde na tyto věci "brát čas", protože času nazbyt přece nikdo z nás nemá :)) Namotivoval mě tak moc, že jsem si zase po 7 letech deník začala psát. Vrátila jsem se k tomu, co jsem od svých 8mi let dělala pravidelně, ale na co jsem si od doby, co mám děti, čas neudělala...



               Můj výtisk této knihy bude teď putovat z ruky do ruky po rodině  a přátelích, protože tohle si "musí" přečíst snad každý! Rozhodně ale koupí knížky nikdo neprohloupí, je to jedna z nejlepších knižních investic, co jsem kdy udělala.

               Doporučuji k přečtení všem věkovým skupinám, zejména bych ale vyzdvihla vás, kteří plánujete stát se rodiči nebo už jimi jste a vás, kteří každý všední den stojíte před třídou plnou žáků - ano, mám na mysli učitele. Určitě ale i vy, kteří děti nemáte ani neplánujete a nejste ani učiteli, najdete v knize spoustu inspirativních myšlenek a především rad, jak vše nenásilnou formou uplatnit v praxi. Kdyby to šlo, dám panu Hermanovi šest hvězdiček z pěti :)

Lituji jediného - že jsem na tuto knížku nepřišla dřív.


J.

středa 11. ledna 2017

Snídáš? Já už ano!

            Kdo z vás patří k milovníkům snídaně? Já určitě ano! Nebylo tomu tak vždycky, patřila jsem dlouho do té skupiny lidí, která se ráno odbyla něčím malým "na stojáka", v horším případě jsem snídani vynechala úplně a měla jsem k tomu milion a jednu omluvu (kecy, samé, výmluvy!) PROČ tu snídani nestíhám a nejím. Na jaře 2015 jsem se to pokusila změnit. A světe div se, šlo to velice rychle a snadno. Jak? Šla jsem na to přes oko. Ne ukrojit si krajíc chleba, picnout na něj kus vysočiny a ještě u ledničky to nacpat do sebe. Ne. Jednoho rána jsem si prostě řekla, že to začnu dělat jinak a až na opravdu malé výjimky, se mi to daří dodržovat už dva roky a připadá mi to naprosto přirozené.



             Kouzlo spočívalo v tom, že jsem si snídani nachystala tak, aby po vizuální stránce byla prostě "k sežrání". Barevné ovoce a zelenina, nakrájet na kolečka, kroužky, proužky, hvězdičky, dozdobit oříšky, kokosem, lístkem bazalky nebo petrželky. Začala jsem si jídlo zkrátka chystat tak, abych se vyloženě těšila, až usednu ke stolu a zakousnu se do něj. S malou dcerkou, která jako miminko vyžadovala opravdu hodně pozornosti, jsem se s klidem mohla dál vymlouvat, že prostě nemám čas. Mám čas na to, abych obstarala a nakrmila všechny kolem sebe, ale nemám čas sama na sebe. Na svoje jídlo. Na svůj talíř. Na svých deset minut klidu po ránu. Vymlouvat jsem se ale přestala a snažila jsem se vše přizpůsobit tak, abych si v té ranní posvátné čtvrthodince jídlo v klidu (rozuměj klid se dvěma malými dětmi :-D), mohla vychutnat a užít. Jde to. Stejně jako spousta dalších věcí. Když člověk chce, tak to nakonec jde.



             No a protože jsem milovník sladkého, neminuly mě přípravy ovesné kaše na 100+1 způsobů :-). Jak už jsem ale psala minule, objevila jsem ovesné otruby. Vločkovým kaším tím pádem v mé kuchyni odzvonilo a začala jsem si dělat kaši otrubovou na 100+1 způsobů :)

Je jednoduchá, zasytí a když už si člověk koupí otruby, aby třeba vyzkoušel otrubové pečivo, tak proč si hned zítra neudělat sladkou otrubovou kaši? :)

Jdeme na recept, který je naprosto jednoduchý a rychlý (takové já totiž nejradši).

KAŠE Z OVESNÝCH OTRUB

Potřebujeme:  200 ml mléka
                         2-3 lžíce ovesných otrub
                         sladidlo dle chuti (já používám Cukropur nebo Flavdrops, ale dejte co máte rádi)
                         1/2 lžičky chia semínek
                         skořice (nemusí být)
                        1 lžíce bílého jogurtu

Postup: Do mléka nasypeme otruby, přidáme sladidlo a chia semínka. Za stálého míchání vaříme do zhoustnutí. Stačí cca 3-4 min. Nakonec přidáme trochu skořice a zamícháme. Vlijeme do připravené misky nebo talířku a vmícháme 1 lžíci bílého jogurtu, který kaši krásně zjemní. Hotovo. Dochucení a dozdobení je na každém, ale i kdybyste nepřidali už vůbec nic, tak i samotná kaše je balzám (minimálně pro moje) chuťové buňky :)

            Máte rádi Nutellu? A musí to být nutně ta pravá? Nemusí? Jste malinko otevření něčemu novému, sladkému, čokoládovému, co by se dalo v jakémkoliv množství přidat bez výčitek svědomí na právě uvařenou teplou otrubovou kaši, aby jsme nemuseli hledat už žádnou jinou třešinku na náš pomyslný dort? Zkuste čokoládu bez vaření :)



ČOKOLÁDA na kaši či na lžičku

Potřebujeme: 3 lžíce sušené syrovátky
                      2 lžíce holandského kakaa
                      sladidlo (v mé kuchyni opět Cukropur, výjimečně Flavdrops čoko-arašídové)
                      3 lžíce tekutého mléka
                      1-2 lžíce (řeckého) jogurtu nebo tvarohu

Postup: Do mísy nasypeme syrovátku, přidáme kakao, pořádně promícháme. Přidáme sladidlo a nalejeme 3 lžíce mléka. Pořádně vyšleháme. Stačí rukou, ale tak, aby se vše krásně spojilo do hladké hmoty. Máme to? Tak to je báječné, protože teď to doladíme nejlépe řeckým jogurtem a pořádně promícháme. Řecký jogurt dá čokoládě krásně jemný nádech a udělá příjemnou konzistenci. Když není po ruce, přidám obyčejný bílý jogurt nebo tvaroh. Nebo obojí, vždy tak, aby mi to chutnalo. Další variantou může být, že do čokoládového základu přidáte celý tvaroh ( a třeba lžíci jogurtu nebo kysané smetany)... vznikne něco jako čokoládový pribiňák (strašně dobrý). Zkrátím to - konečnou konzistenci si přizpůsobíte podle sebe, množstvím a výběrem mezi jogurtem, řeckým jogurtem či tvarohem. Čokoláda vydrží v lednici i 3 dny , vyzkoušeno to ale nemám, protože u nás se konzumuje okamžitě, abych další den udělala s radostí novou várku :)



Pokud někdo vyzkouší, budu ráda, když mi napíšete, zda chutnalo či nechutnalo. Samozřejmě ale přeji všem DOBROU CHUŤ!

J.

pondělí 9. ledna 2017

Pečení bez mouky

           Dnes bych se s vámi ráda podělila o dva jednoduché recepty na pečivo bez mouky. Jak jsem vlastně došla k tomu, že peču bez mouky? Potřebovala jsem opravdu spoustu času, než jsem pochopila, co mé tělo chce a co ne...co mu dělá dobře a po čem se naopak cítí na prd, abych tak řekla...trvalo mi to cca 20 let :)) Nechci dnes mluvit o hubnutí, k tomu se určitě dostanu někdy příště, protože to je pro mně celoživotní téma...Dnes to bude čistě o té kuchyni :)

            Po vyzkoušení mnoha diet a mnoha způsobů stravování jsem jednoznačně pochopila, že klasické pečivo ( i když mi moc chutná ), není nic pro mně a bude mi líp, když ho omezím...Motala jsem se v tom a motala, až jsem se konečně vymotala, díky malému zázraku, kterým jsou pro mně ovesné otruby. Ovesné vločky jsem znala, miluju k snídani kaše, nebo jen tak jogurt s vločkami, takže jsem je používala často, ale otruby? Šly mimo mně, neviděla jsem důvod, proč jimi nahrazovat moje oblíbené ovesné vločky. Až několik receptů z Dukanovy diety, která je v prvních fázích založena především na bílkovinách a vyřazení sacharidů z jídelníčku, mi ukázalo, že si přece jen ten rohlík nebo chleba dát můžu a bude mi fajn. Rohlík z otrub příjemně zasytí, ale není po něm těžko, nepřibírá se po něm a z otrub se samozřejmě dá kouzlit i mnoho jiných věcí, např. chléb, knedlíky nebo výborná otrubová kaše, která mi nakonec chutná mnohem víc, než vločková :)
  
           Teď se nabízí otázka - držím Dukanovu dietu? Odpověď zní ano i ne! Neřídím se striktně jejími principy, ale recepty mě baví! Jak už jsem psala v úvodu, hledám to, po čem je mi fajn a v těchto receptech nacházím přesně tu inspiraci, kterou jsem potřebovala. Často si je upravuji podle toho, co máme rádi, co nám chutná nebo taky podle toho, co doma zrovna mám, takže si je zlehka přizpůsobuji na míru svým chuťovým buňkám. A tohle bych tedy vřele doporučila všem - není nutné držet se striktně toho, co je psáno. Každý si může daný recept upravit podle své fantazie, možností a chuti :)

Tak dost už řečí a jdeme na ty recepty!

Dnes mám pro vás nachystané dva. Možná jste je už zahlédli u mně na instagramu, každopádně začnu právě rohlíkama z ovesných otrub a proteinovýma žemličkama z cottage sýru :)

ROHLÍKY (NEBO BULKY) Z OVESNÝCH OTRUB

Potřebujeme: 12 lžic ovesných otrub
                      6 lžic psyllia
                       2 vaničky tvarohu (2x250g)
                       4 vejce
                       1 sáček sypkého droždí
                       1 lžičku prášku do pečiva (nemusí být)
                       1 lžičku drceného kmínu
                       1 lžičku chia semínek
                       sůl dle chuti
Postup: Troubu rozehřejeme na 160C. V jedné misce vyšlehám vidličkou tvaroh s vejci. V druhé misce smíchám všechny sypké ingredience. Smícháme dohromady a vytvoříme těsto. Necháme chvilku odležet, stačí 10 minutek. Plech vyložíme pečícím papírem a tvoříme bulky nebo rohlíky. Pokud se těsto lepí, navlhčete si ruce vodou. Můžete posypat semínky dle chuti, nebo je přidat i přímo do těsta. Pečeme 35-40 minut podle trouby. Po čtvrt hodince můžete troubu stáhnout na 140C, aby se nám pečivo upeklo pěkně do zlatova (ne do černa:-D ) a zároveň aby bylo propečené uvnitř. Z tohoto množství surovin mám cca 6 větších rohlíků, které nám doma vydrží 2-3 dny, protože nejsem jediná, kdo je u nás jí :) Pro jednoho člověka ale stačí z poloviční várky udělat 6 bulek nebo menších rohlíčků :)



 




PROTEINOVÉ ŽEMLE

Potřebujeme:  6 lžic ovesných otrub
                       3 lžíce neochuceného proteinu
                       1 cottage sýr
                       2 vejce
                       1 sáček sypkého droždí
                       1 lžičku prášku do pečiva
                       1 lžičku chia semínek
                        koření dle chuti (sušený česnek, provensálské koření, lístky čerstvé bazalky atp.)
                        sůl


Postup: Podobný jako u rohlíků :) Zvlášť smícháme cottage s vejci a zvlášť všechny sypké ingredience. Vytvoříme těsto. Dochucení záleží na vás, dělám je pokaždé jinak, podle toho, na co máme zrovna chuť. Kdo má rád bazalku, vřele doporučuji natrhat pár lístků na menší kousky a vmíchat do těsta. Krásně pečivo provoní. Pečeme na pečícím papíře cca 30min na 150C.





Příště si upečeme chleba z domácího seitanu a mám pro vás také nachystáno pár sladkých dobrot, které si můžeme dát bez výčitek i o půlnoci :)

J.




sobota 7. ledna 2017

Čtenářská výzva 2017

         Výzva se nemusí vždy a nutně týkat pouze toho, abychom napnuli fyzické síly. Pro milovníky knih, je zde letos další Čtenářská výzva se zajímavými tématy, díky které objevíme knížky, na které bychom jinak pravděpodobně ani nenarazili.

Miluji knihy. A začínám milovat i výzvy.

Loni jsem se jí nezúčastnila, ale letos o tom vážně uvažuji! Proč? Minimálně tři důvody najdu hned.


1) Ráda si rozšiřuju seznam knih, které chci přečíst, i když aktuálně je už tak dlouhý, že mám na dalších pár let vystaráno :-D
2) Zcela určitě objevím knihy, které by pro mně zůstaly jinak tabu!
3) Jak už jsem řekla v úvodu - výzvy mám v oblibě čím dál víc!


          Člověka to přinutí se v knihách trochu "pohrabat", zapřemýšlet, hledat a pátrat a pak samozřejmě číst a číst a číst...Za loňský rok jsem přečetla pouze 34 knih, což není moc, i když s knihou v ruce téměř každý večer usínám. Letos bych k těmto dvaceti tematicky vybraným knihám chtěla zvládnout ještě třicet dle vlastního výběru, abych se dostala na to pěkné kulaté číslo 50, kterým zakončím svůj čtenářský rok 2017. Těším se moc!

Půjde do toho někdo z Vás? :)

J.





pátek 6. ledna 2017

Šťastný Nový rok 2017!

Srdečně Vás všechny vítám!

          Vánoce jsou za námi, přišel leden, pomyslný nový začátek a ačkoliv jsem si letos nedávala žádná (většinou beztak krátkodobá :-D) předsevzetí, tak mám v hlavě přece jen pár nápadů, které bych v letošním roce chtěla uskutečnit a říkala jsem si, že by bylo fajn, dělit se o ně průběžně i s vámi :)

           Dovolte mi, abych se vám jen v krátkosti představila. Jmenuji se Jana, je mi 30 let, mám doma dvě úžasné děti a jednoho neméně úžasného manžela :)) Na instagramu mě možná znáte jako @mialma86 a kdo mě sleduje, ten už tuší, co bude hlavními tématy a náplní i tohoto blogu...Anooo, samozřejmě jídlo ( recepty zdravé i ty méně zdravé, ale za to dobré :-D), běh, cvičení, knihy, tipy na dárky či nákupy a tak dále a tak dále...

            To první, co zde zmíním, se bude možná hodit právě vám, kdo ještě vybíráte a váháte nad tím, jaký si pořídit diář. Také jsem váhala a vybírala, zálusk jsem měla na něco úplně jiného, ale nakonec v rukou držím tento krásný a praktický diář A Cup of Style a výběru nelituji. Je v něm vše potřebné pohromadě, holky ho pro nás, kteří si rádi zaznamenáváme ( nebo to alespoň máme v plánu:-D ), vymyslely a vytvořily naprosto báječně. V úvodu každého měsíce je praktický měsíční plánovač, následuje týdenní plánovač s dostatkem místa na poznámky a na závěr shrnutí, co se nám za ten daný měsíc podařilo, nebo naopak nepodařilo či jaké byly naše nej zážitky.
Celkově si myslím, že tento motivační diář bude příjemným společníkem na cestě následujícím rokem, který máme právě před sebou.






A co vy a předsevzetí? Dáváte si nějaká nebo ne? Je něco, co vás letos láká, něco nového, do čeho byste se chtěli vrhnout? :) Co třeba poprvé obout běžecké boty, nebo se poprvé zúčastnit běžeckého závodu? :) Já se letos nějakým určitě zlákat nechám.
Ale o tom zase příště.

J.