sobota 17. března 2018

Knižní tip #3

Moc jsem tomu čtení teď nedala a díky nemoci šly knížky úplně mimo mně, i když opak by se mohl zdát pravdou, když jsem se mohla hezky válet v posteli, že jo?:) No nešlo to, ale přece jen něco málo od konce ledna přečteno mám, tak tady to je...





Název: Losos v kaluži
Autor: Markéta Lukášková
Hodnocení:*****

Nic jsem od ní nečekala a to bývá vždy nejlepší. Nejen co se knih týče. Netušila jsem, o čem pořádně bude, prostě jsem po ní sáhla a začala číst....(a nemohla a nemohla přestat). Je to útlá knížečka na jeden dva večery. A mě teda sedla. Přiznávám, že jsem ji četla v den, kdy jsem měla fakt velkou depku a téhle knížce, nebo spíš její autorce, se povedlo mě několikrát rozesmát (i rozbrečet). To miluju, když nad stránkami knih prožíváte emoce, ať už jsou jakékoliv. Celý příběh je napsaný čtivě a svižně. Báře zemře milovaná babička, která pro ni byla celý život spíš náhradní mámou a dostane se do nebe. Kapitoly se střídají - Bára vs. babička. Babička seshora vidí vše, co se v Bářiným životě dál odehrává a snaží se jí různými znameními pomoct, aby se vyhnula životním průšvihům. Úplně mě dostalo, jakým způsobem bylo popsáno nebe a peklo, kam se po smrti můžeme dostat. No byl by to mazec, kdyby to tak bylo, co Vám budu povídat :) Moc se mi to líbilo a vůbec nevylučuju, že si pro zvednutí nálady tuhle Markétinu prvotinu přečtu někdy znovu.



Název: Postav hlídku
Autor: Harper Lee
Hodnocení:*****

První knihu od Harper Lee, Jako zabít ptáčka, která u nás vyšla, jsem četla před dvěma lety a moc jsem se těšila na pokračování. Postav hlídku napsala autorka již před vydáním Jako zabít ptáčka a příběh se odehrává o dvacet let později. Dvacetišestiletá Jean Loiuse Finchová, kterou známe z prvního dílu jako Čiperu, se vrací z New Yorku do rodného Maycombu v Alabamě. Chce navštívit svého otce Atikuse a pomalu se opět stává součástí zdejšího života. Brzy ale zjistí, že lidé, které znala od dětství se mění vlivem politických událostí i rasových motivů. Cítí rozčarování a zklamání, přestává si být jistá vztahem se svým milým, ale hlavně a především se začnou rozcházet cesty s jejím otcem, kterého bezmezně miluje a vzhlíží k němu...
Zbožňuju styl, jakým Harper Lee své dvě knihy napsala a závěr člověka opravdu hodně přinutí k zamyšlení, měla jsem husí kůži a nemůžu jinak, než dát pět hvězd.



Název: Oprawme se
Autor: Stanislav Skřička
Hodnocení:****

Pokud někoho zajímá raw strava, tak pro něj určitě jméno Stanislav Skřička není neznámé. Knížku vřele doporučuji všem, kteří se zajímají nejen o živou stravu, ale celkově o zdravý životní styl. Já osobně už se v jídle nechci a nebudu vydávat žádným takto extrémním směrem, ale přesto pro mně bylo v knize spousta zajímavostí a informací, ze kterých jsem si něco vzala. Styl je čtivý a celá knížka je napsána tak, aby i laik porozuměl tomu, jak to v těle vše funguje.



Název: Čas odejít
Autor: Jodi Picoult
Hodnocení: ****

Alice, která zasvětila svůj život studiu chování slonů, jemuž se plně věnovala v Africe, odjede do Ameriky poté, co se seznámí s otcem Jenny, který tam vede sloní rezervaci. Když jsou Jenně tři roky, její matka záhadně zmizí ve chvíli, kdy je v rezervaci slonem udupaná její kolegyně. Jenna, která poté žije  s babičkou nevěří, že by ji máma jen tak opustila. Snaží se ji najít a na povrch vyplouvají věci dávno zapomenuté...
Tahle knížka byla opravdu hodně originální tím, že Vás zasvětí do života slonů, o kterém asi tak úplně často nepřemýšlíme. Hodně mě to bavilo a tak jak to Jodi umí, závěr knihy mě naprosto dostal a překvapil a.............musíte si to prostě přečíst :)



Název: Potomci mlčení
Autor: Sabine Dittrichová
Hodnocení: ****

Jael Winterstejnová se pustí do pátrání po svých kořenech, které ji zavede z Německa do mnoha míst České republiky - Prahy, Šumperku, Terezína, Lanškrounu. V Praze se seznámí s mužem, který, stejně jako ostatní příhody v jejím životě, není jen náhoda. Na tu Jael už nevěří. Za to na lásku věřit začne. Pustí se do pátrání po své minulosti a historii své rodiny. Některá poznání jsou bolestná. Některá přímo zasahují do jejího nynějšího života. Celé téma odsunu Němců z Čech a židovská otázka je skvěle popsané a zpracované, osobně mě tohle dost zajímá, takže se mi knížka líbila a i když mám na téma holocaust už dost načteno, tak mi to opět doplnilo další malý střípek poznání této časti historie.





středa 14. března 2018

Jak (ne)hezky (ne)jím

DOŠLY MI BATERKY

Už když vyjdou slova, jako "plán, plánování, naplánovat" z mých úst, je to skoro úsměvné vzhledem k tomu, že bych mohla úspěšně bojovat o první příčku v soutěži - "Jak mi plány nevychází", ale přesto ten boj s plánováním nevzdávám. Naopak. A konkrétně když jde o jídlo, mé úsilí se ještě znásobilo.

Někteří z Vás možná na instagramu zaregistrovali, že mě v posledních týdnech složila nemoc. Je to už třetí týden, co trávím v posteli se zápalem plic, ke kterému se přidalo pár dalších neduhů.Tento týden jsem se snažila vstát a něco málo dělat, ale těžce narážím na odpor vlastního těla - hlava by chtěla, tělo protestuje.

Za ty tři týdny jsem o pár kilo lehčí a zároveň jsem naprosto ve všech směrech vypadla ze svého režimu, který jsem si od ledna krásně a úspěšně zajela. K tomu jsem měla spoustu času přemýšlet (ohh, my God:)). Připadá mi, že život nám neustále chystá nějaké zkoušky a tak trochu nám hází klacíky pod nohy, aby ta cestička nebyla zase až tak moc lehká a uhlazená. No co, byla by to jinak nuda, že (asi)...

Během podzimu a zimy jsem přechodila několik nachlazení, myslela jsem si, že se vyléčím dávkou vitamínů a čajem a že stále můžu jet ve svém dosavadním tempu. Měla jsem lépe poslouchat své tělo, protože lepší rádce v tom, jestli přidat nebo ubrat, než naše vlastní tělo, neexistuje. Cítila jsem se v posledních měsících často unavená, bez energie, mnohokrát jsem jela přes sílu a takhle to dopadlo. Teď nejen že cvičit nemůžu, nemám na to ani pomyšlení, ale dělá mi problém jakýkoliv fyzický úkon. Jsem hned unavená takovým tím hodně nepříjemným způsobem, kdy si prostě musím lehnout, protože "to nedávám", jsem vděčná, že to nejhorší mám za sebou, ale zároveň vím, že kdybych na sebe byla opatrnější, nemuselo mi tělo takhle moc začít stávkovat. Trochu na Vás tímto apeluju - dávejte na sebe pozor a poslouchejte své tělo, neberte na lehkou váhu, když se necítíte dobře, všechno má svůj důvod a časem se to může opravdu projevit mnohem hůř.

JÍDLO

Upřímně Vám řeknu, že jsem ho celý podzim pěkně flákala. Ve všech směrech pro mně celé to podzimní a zimní období, byla jedna velká houpačka. I v jídle. Hřešila jsem - tím, že jsem jedla málo, nebo tím, že jsem jedla moc. Ani jedno není dobrý, to víme :) 
Od ledna se to zlomilo a já zase převzala kontrolu nad vším co dělám. Je to dobrý pocit. Jsou věci, které v životě ovlivnit nemůžeme, i kdybychom sebevíc chtěli, ale potom existují oblasti, které máme naopak jen a jen ve svých rukou. Tím je rozhodně právě jídlo a pohyb. Od začátku ledna jsem opět začala počítat makra a zase jsem propadla nadšení z toho všeho. Jídlo jsem si plánovala den dopředu (někdy i dva dny, ale to spíš výjimečně). Zadáním surovin do kalorických tabulek jsem strávila pár minut denně, ale mnohonásobně se mi to v dobrém vrátilo. Kila šla pomalu dolů, energie nahoru, radost, že jsem zase naskočila do rozjetého vlaku byla velká a celé mě to zkrátka začalo zase bavit. 
Určitě jste postřehli jak mám ráda sladké a úplně nejradši to, co si doma upeču :) Přidala jsem taky na sacharidech a celkově jsem vlastně začala jíst víc. Každé jídlo si poskládám z toho co mám ráda, nemá cenu se trápit tím, že do sebe člověk bude tlačit něco, co mu nechutná, jen proto, že je to označováno za super mega raw vegan fitness food :))



Doma mi nesmí chybět ovoce a zelenina všeho druhu, ořechy a oříšková másla, semínka, rýže, brambory, batáty, bulgur, quinoa, pohanka, maso a různé náhražky masa, mléčné výrobky, jako jsou bílé jogurty, tvaroh, cottage, mozzarella, vejce, vločky všeho druhu, žitné pečivo, oleje (olivový, kokosový a poprvé mám teď i arašídový) a jasně - vysokoprocentní čokoška :)). Už před lety jsem si oblíbila malé prodejny se zdravou výživou, baví mě, že tam najdu pokaždé něco nového, baví mě zkoušet a ochutnávat nové věci. Takže mám doma po ruce i spoustu těchto alternativních dobrot. V dnešní době je úžasné, že tyto potraviny už nejsou taková vzácnost, nemusíte cestovat bůh ví kam do nějaké pidi prodejny se zdravou výživou ( i když já je mám právě nejradši:)). Například Globus rozšířil v tomto směru svůj sortiment tak, že člověku oči přecházejí. A mě osobně udělal velkou radost i můj oblíbený eshop, kde se moje nákupy úplně obrací - už to není jen o proteinu a podobných věcech, ale objednávám si právě to, co bych dřív kupovala ve specializovaných prodejnách se zdravou výživou - co si budeme povídat, hodně to šetří čas a jelikož svůj sortiment každým týdnem rozšiřují víc a víc, tak už prakticky není nic, co by mi tam chybělo nebo pro co bych byla nucená někam vyjet do města. Často se mě ptáte "co teda vlastně jíš?" Vždycky se mi dere na jazyk, že úplně normální jídlo, nic zvláštního. Pokud bys ale rád/a něco ve svém jídelníčku změnil/a, tak jedna malá rada - jíst co nejméně průmyslově zpracovaných potravin. Když tohle vyřadíte, je to první krok k úspěchu. Žádné polotovary, fastfoody, zbytečné je kupovat ochucené cokoliv - např.jahodový jogurt jsem neměla roky. Zkuste si bílý jogurt ochutit čímkoliv, co máte rádi. Člověk nakonec zjistí, že stačí nákup několika základních surovin a doma si vykouzlí desítky různých variant, které můžou chutnat pokaždé jinak a tělu jsou mnohem prospěšnější. Miluju koření všeho druhu a sladkosti jako takové nemám vůbec potřebu si kupovat. Ochutím si vše skořicí, kakaem, karobem, vanilkou, kokosem, perníkovým nebo dýňovým kořením, muškátovým oříškem, na slazení jsem si oblíbila čekankový sirup, který má nízký glykemický index a samozřejmě známé Flavdrops kapičky (vanilkové jsou nej :)). Musím říct, že letos mě opustila i chuť na různé proteinové tyčinky a podobné věci. Mám je hezky vyskládané v šuplíčku, ale potřeba jíst je, je nulová...



Díky nemoci jsem ztratila chuť k jídlu a to úplně. A když říkám úplně, myslím tím úplně - nepiju kafe a nejím ořechový máslo :)) A dokud nebude chuť na tyhle dvě moje milovanosti, tak vím, že nejsem ok. Ne, teď vážně. Na jídlo nemám ani pomyšlení a to málo, co jím, jím proto, že mi je jinak špatně z léků, které do sebe denně musím házet. Že bych měla chuť na nějakou konkrétní potravinu - tak to jsem opravdu za celé tři týdny neměla. Kecám, kiwi a pomeranče jsem jedla celkem ve velkém, ale jinak jsem na miminkovské stravě v podobě přesnídávek apod. Celé mě to mrzí, že jsem se dostala do takového bodu, zase krok zpátky místo kroku vpřed.

Až se z tohohle všeho oklepu, tak vím, že to bude hodně pomalý rozjezd. Jak s jídlem, tak s pohybem. Kromě kávy nemám pomyšlení ani na Shauna (tím pádem chápeš, že tohle je opravdu krizová situace:)))...Ale když se ráno budím a je světlo a když venku svítí sluníčko celé odpoledne (i když pro mně teď jen za oknem), tak se na to všechno "svoje" už strašně moc těším. Jasně, nemám teď pomyšlení ani na běh, ani na cvičení. Vím, že své půlmaratonské plány zcela určitě posunu až na podzim a vím, že se budu víc hlídat a budu na sebe opatrnější, ale zároveň vím, že časem se zase dostanu do toho nekonečného a krásného koloběhu všeho, co mám tak ráda a co mě naplňuje. 

Tělo máme jen jedno, ať je v našich očích jakkoliv nedokonalé, buďme vděční za to, že to všechno s námi zvládá a nevzdává. 

Amen:))

Mějte krásný den a pokud můžete, užijte si ho aktivně.

S láskou

J.

pondělí 19. února 2018

(Nejen) běžecké plány na rok 2018

MŮJ PRVNÍ PŮLMARATON - HRADEC KRÁLOVÉ 2015

     Když přemýšlím o tom, že si ho letos zaběhnu, tak nejde nemyslet na první půlmaraton, který mám za sebou. Konal se v říjnu 2015 a neplánovala jsem to vůbec. Že bych to mohla zkusit jsem si vymyslela cca měsíc a půl před začátkem akce. Nejsem takový ten sportovec, co si zaběhne dvacet kiláků a pak může ještě půl hodiny skákat přes kaluže. Ne, já si zaběhla dvacet kiláků a na zbytek dne mě to vesměs pokaždé položilo (do postele, mezi polštáře, nic co nechceš:)). Tak tedy v té době jsem běhala často, ale žádné dálky. Pravidelně 5-8km, výjimečně 10-15km. Víc nic. Neřešila jsem čas, ale pamatuju si, že jsem byla na cca 5:30/ 1 km.
Tehdy mi kdosi řekl, že když uběhnu 10, uběhnu i 20 kilometrů (je to pravda mimochodem) a tak jsem si řekla, že to zkusím.
     Byl to zážitek. Vůbec jsem se neřídila tím, co radím každému, kdo začíná s během - nepřepal začátek. Ehmm, přepálila jsem ho samozřejmě. A byla to blbost. Když ze sebe člověk vydá veškerou energii na začátku, tak ten konec stojí za prd. Platí to myslím i o mnoha dalších oblastech v životě. Lepší je nasadit pozvolné tempo, aby ten závěr byl WOOOW a ne umíráček :) Prvních 5 km jsem zvládla za svůj do té doby nejlepší čas (nějakých 24 min), dalších 15 km byla (relativně) pohoda, kolem Hradce nádherná příroda, ten dav lidí co tě žene dopředu, v ten den navíc svítilo slunce a i když byla zima, tak bylo krásně a na běh vlastně tak akorát. Spousta stanovišť, na kterých ses mohl(a) napít (což jsem v určité fázi hodně oceňovala, i když jsem si na své výběhy nikdy pití nebrala).  Poslední dva kilometry byly ovšem utrpení nejvyššího stupně, vlastně už jsem spíš jen šla, neběžela, dělala jsem si čím dál častěji pauzy, což je nejvíc nejblbější věc, co můžeš udělat.  Úžasný ovšem bylo, jak ti, kteří běželi, mě povzbuzovali, ať do toho šlápnu. Je to fajn být s někým naladěný na stejné vlně a na takové akci máte stejně naladěných lidí kolem sebe opravdu víc než dost. Chtěla jsem to celé zvládnout pod 2 hodiny, což se mi  nepovedlo. Nijak to ale nezmenšilo radost z toho, že jsem to celé absolvovala, protože zážitek to byl nezapomenutelný ve všech směrech.



JAK JSEM (NE)TRÉNOVALA

     Jak už jsem říkala, půlmaraton jsem si "vymyslela" na poslední chvíli, takže nebylo mnoho času na nějaký trénink. Přesto jsem se ale snažila trochu hýbnout zadkem a "vyzkoušet si" nanečisto, že těch 20 km zvládnu. Běhala jsem cca 4-5x týdně. 1x týdně jsem si dávala 5km, kdy jsem se snažila tak trochu o rychlost (v průměru jsem byla na 5 min / km) - vy kteří běháte kilák pod čtyři minuty tohle ani nečtěte :))). Častěji jsem pak běhala 10-15km. A jednou týdně 22 km. Vyšlo mi to na asi pět těch delších dvacetikilometrových výběhů, do začátku půlmaratonu. Dařilo se mi držet čas na 1hod 55min. Nebylo to žádné organizované trénování, spíš zkouška, jestli to uběhnu. A ano, uběhnu, hurá.



JAK TO BUDU MÍT LETOS?

     Jsem člověk, který bere věci hodně pocitově (někdy bohužel, někdy Bohu dík), takže přesně v tomhle duchu pojedu i dál, protože jinak to asi ani neumím, když to vezmu dlouhodobě. Běhat budu i nadále podle své chuti, energie, časových možností. Svou trasu si o nějaký ten kiláček natáhnu, to je jasné. V roce 2015 jsem absolvovala několik různých společných běhů (nerada říkám závodů). Začala jsem s Night Run na 5km, pak následovalo několik místních běhů na 8-9km, tři charitativní běhy na 10km a půlmaraton. Nutno podotknout, že i když jsem o to nijak zvlášť neusilovala, tak se mi čas zlepšoval s každým dalším "závodem". Od té doby (tj. 2 roky...uff, letí to), neběhám ani na čas, ani nenaháním kilometry. Běhám jen pro radost. Běhám, abych si vyčistila hlavu. Abych byla chvíli sama se sebou. Abych mohla vypnout. Abych mohla nemyslet na nic (což mi při běhu vlastně ale tak nějak stejně nejde, to mi připomíná...někdo nějaké fajn tipy na hudbu do sluchátek, u které přemýšlet nejde? :)) Občas si ani nezapínám běžeckou aplikaci. Protože proč? Běhám své tři trasy 5, 7, 10 km...vím, jak jsou dlouhé. Je mi jedno jestli je uběhnu o minutu rychleji nebo pomaleji. Neměla jsem v tomto směru teď (čti poslední dva roky) žádné ambice se zlepšovat. To zní děsně, že? Ale je to tak, prostě jsem to neřešila a neřeším. Nicméně ANO, LETOS CHCI SVŮJ DRUHÝ PŮLMARATON ZVLÁDNOUT POD 2 HODINY. Takže ta čísla zase řešit začnu :)

KDY A KDE?

Jeden tip už mám, ale vědět Vám dám, až si budu stopro jistá :) Každopádně bude to letos a venku bude teplo!

PROČ VZNIKL TENTO NÁPAD?

     Z velké části za to může naše běžecká výzva a Vy všichni, kteří jste její součástí. Moc mě to baví a vnitřně hřeje, ale mrkla jsem do kalendáře a čas je neúprosný, výzva se blíží ke konci a mě to je tak nějak líto. Není vůbec vyloučené, že něco podobného ještě letos vymyslíme (spíš je to dost pravděpodobné:)), ale potřebuju nějaký menší větší hnací motor, aby bylo prostě za čím běžet obrazně řečeno, chápeš mě, ne?



POJĎ DO TOHO SE MNOU

     Klid, nemyslím půlmaraton, ani maraton. Mám na mysli tu chuť se posunout o krůček dál. Ať už je Tvým cílem cokoliv. Nemusí to být nutně běh, ale může. Pojď do toho se mnou, pokud:

- si chceš letos zaběhnout svůj první závod (na délce nezáleží)
- chceš zlepšit svůj běžecký čas
- chceš uběhnout delší trasu, než co jsi běhal(a) do teď
- tomu chceš dát pravidelnost, která Ti chybí
- jsi nikdy neběhal(a) a chceš začít
- jsi nikdy necvičil(a) a chceš začít
- se chceš naučit něco nového
- chceš trávit svůj čas aktivněji než dosud
- chceš posunout svou hranici 

     Budu šťastná, když se mezi Vámi najdou tací, kteří i dál budou své aktivity sdílet pod hashtagem   #behamesmialmou a budeme tak moct sledovat naši snahu a pokrok a když to bude třeba, tak se i trochu vyhecovat, ať už se to týká jakékoliv oblasti. Jak říkám, nemusí to být běh. Pokud máš něco, co Tě láká a ještě jsi nezačal, tak tohle je přesně ono, kdy začít. Já bych se třeba letos chtěla ještě naučit bruslit (anooo, vím, že jsem poslední člověk na planetě Zemi, kdo to neumí :))...ale budu to umět a moje rozbitý kolena budeš moct vidět právě pod #behamesmialmou :))


Těším se na celou tuhle cestu, kterou mám před sebou, protože jak víme, je důležité umět se radovat z maličkostí. Tohle jsou pro mně určitě ty chvilky, kdy radost a hezký pocit mám a mít budu. A těším se na Vás všechny, kteří se budete hýbat se mnou. Jak jste na tom Vy? Máte pro letošní rok nějaké plány a sny? Něco, co byste si rádi splnili? Budu ráda, když se o to se mnou podělíte, ať už tady, nebo na instagramu či facebooku :)

Mějte se krásně!

J.

sobota 17. února 2018

Tvarohový koláč s jablky

Potřebujeme: 150 g špaldové celozrnné mouky
                       100 ml mléka ( dala jsem mandlové, můžete dát jakékoliv rostlinné či klasické)
                         50 ml oleje (ideálně za studena lisovaný)
                           1 vejce
                           1 lžička prášku do pečiva nebo jedlé sody
                              sladidlo dle chuti

Horní vrstva: 500 g tvarohu
                       400 g nastrouhaných jablek (cca 3 střední jablka)
                        20 g pudinkového prášku (vanilkového)
                          1 vejce
                           sladidlo dle chuti
                           skořice



Postup: Ingredience na korpus smícháme všechny dohromady. Kulatou formu si vyložíme pečícím papírem a těsto do ní vlijeme. Teď si uděláme krém. Vyšleháme sníh z bílku, který vmícháme do tvarohu spolu se žloutkem, pudinkovým práškem a sladidlem. Celý koláč jsem sladila čekankovým sirupem a vanilkovými Flavdrops. Tvarohovou vrstvu dáme na těsto poklademe nastrouhanými jablky smíchanými se skořicí a sladidlem. Pečeme v předehřáté troubě cca 35 min na 175 C. 


Zajímavost: Skořice, která je velmi oblíbeným kořením pro svou výraznou chuť, má taky spoustu pozitivních účinků na naše zdraví. Je to účinné antiseptikum, podporuje krevní oběh a zažívání, má vysoký obsah antioxidantů, zlepšuje metabolismus tuků a cukru u lidí trpících cukrovkou. Přednost bychom měli dávat skořici ceylonské před čínskou, která oproti první zmiňované, má mnohem vyšší obsah kumarinu, který nám může způsobit bolesti hlavy, závratě a nedoporučuje se lidem trpícím onemocnění jater.



středa 14. února 2018

Rychlý banánový dezert

Potřebujeme: 1 banán
                       1 hrst borůvek
                       1 hrst malin
                       1 lžíci arašídového másla
                       arašídy neloupané nesolené
                       2 lžíce řeckého nebo rostlinného jogurtu





Postup: Nejdřív si na suché pánvi opražíme arašídy. Mezi tím, co nám chladnou, si podélně rozkrojíme banán. Každou půlku potřeme jogurtem, ozdobíme malinami, borůvkami, arašídovým máslem a praženými arašídy. Nakonec dáme alespoň na chvíli chladit do lednice ( pokud to vydržíte nesníst hned :))




úterý 13. února 2018

Můj první nákup na Veganza Store

Kecám hned na úvod, byly to nákupy dva :) Mnozí z Vás tento eshop jistě znají, zaměřený je jak už název napovídá, na doplňky a stravu pro vegany. O jeho existenci samozřejmě vím už dlouho, ale jak už jsem několikrát říkala, jsem tak trochu brzda v tom, než něco vyzkouším, i když tím jsem bombardovaná ze všech stran. Stokrát se na to musím podívat a něco přečíst, než si teda řeknu, joo, to bych zkusila :)
A tak konečně po pár měsících koukání jsem naházela do košíku několik věcí, které mě lákaly dlouhodobě nejvíc (i jakožto masožravce) a voalá...už jsou doma :)

Za super mega rychlost dodání rozhodně jednička s hvězdičkou. Objednávala jsem jeden den po obědě, za chvíli mi přišla zpráva, že balíček byl předán přepravci a druhý den byl skutečně doma (a to i přes Českou poštu!! - představ si tleskající a tančící smajlíky, který mi tady nejdou udělat, ale rozhodně by to nadšení vystihly :))



Nepatřím ani mezi vegany, ani mezi vegetariány, ale zároveň nejsem ten typ, co musí mít maso na talíři každý den. V posledních měsících je tomu spíš naopak. V jednom z předchozích článků jsem zmiňovala dělenou stravu, podle které jsem jedla před pár lety...vlastně je to už téměř deset let. Díky ní jsem poznala potraviny jako je tofu, seitan, tempeh a různé sójové výrobky. Tehdy jsem jim přišla na chuť a často je ve své kuchyni používám jako náhradu masa, čistě pro zpestření jídelníčku a proto, že mi to chutná. Proto mě Veganza store zaujal...a také proto, že Káťa a Luky jsou zkrátka super a moc se mi líbí, jak se do tohohle vrhli společně. 

Pojďte se na to mrknout se mnou, copak jsem tedy pro začátek vyzkoušela?






VEGANZA PROTEIN BAR


S těmito tyčinkami z rýžového a hrachového proteinu jsem měla premiéru. Okamžitě mě dostaly svou konzistencí - ta mi teda neskutečně sedla! Nejvíc mi chutnala vanilkovo kakaová, tou se rozhodně budu muset předzásobit pro případ nouze, kdy nemám nic napečeno, nebo jsem mimo domov, nebo mám prostě jen chuť na tuhle dobrůtku! :))



ARAŠÍDOVÝ OLEJ

Doporučuji všema deseti milovníkům arašídů! Nádherně voní, úžasně chutná, je to moc příjemná obměna toho, co běžně používám (nejčastěji olivový a kokosový olej). Taková grilovaná zeleninka s arašídovým...oooo můj bože, to musíte zkrátka vyzkoušet :)



MANDLOVÝ PROTEIN

Tohle byla první věc, která mě v tomto eshopu zaujala...už je to poměrně dlouho, pořád jsem po něm pokukovala a byla jsem na něj zvědavá. Dala jsem si na čas s tím, než jsem ho vyzkoušela. Nezklamal.. Naopak! Přidala jsem ho do kaše, která díky němu měla úžasně krémovou konzistenci. Za mě super.



MORNFLAKE EXTRA CRISPY MUESLI


Pecka. Jedním slovem! Jasně a stručně. Velké kousky ovoce s celozrnnými ovesnými vločkami a semínky tvoří vážně božskou kombinaci. Podobné věci si obvykle nekupuju, tohle mě ale přesvědčilo o tom, že budu muset ochutnat i další příchutě :)



LAHŮDKOVÉ DROŽDÍ

Většina z Vás asi zná a já též. Kupuju ho už dlouho, ale když už ho na Veganza Store mají také skladem, tak jsem ho přibalila, ušetřila jsem si cestu po obchodech. Dochutit se jím dá opravdu téměř cokoliv, má mírně slanou chuť, takže díky tomu můžete i snížit poměr soli v jídle, které si chystáte. Mě v kuchyni nesmí chybět.



MORNFLAKE SUPER OATS

Pořád jsem si říkala, co všichni mají s těmi Mornflake ovesnými vločkami. Mě chutnají ty z Lidlu a hotovo :)) No néé, musím uznat že jsou výborné, už z nich padlo několik ovesných kaší a jeden banánový chlebík a mňam, rozhodně je pořídím znovu.




BÍLKOVINNÝ VEČERNÍ CHLÉB


Těším se, až ho vyzkouším, složení má krásné, takže jakmile ho vyndám z trouby a ochutnám, dám hned vědět, jaký je. Do směsi stačí přidat droždí a vodu, nechat vykynout a upéct. Tak to bych mohla zvládnout :))




HEDVÁBNÉ TOFU

Po mandlovém proteinu bylo hedvábné tofu druhá věc, na kterou jsem byla nejvíc nejzvědavější :)) Vyzkoušela jsem zatím extra jemné tofu, ze kterého jsem si spolu s mandlovým proteinem, kakaem a sladidlem udělala vynikající sladký krém. Tofu mám celkově ráda, častěji si ho ale určitě připravuji jako slanou variantu, takže tohle je pro mně příjemná změna a "hedvábné" je skutečně hedvábné, takže mňam.


ČOKOLÁDOVÁ GRANOLA

Tak tady mi připadá, že stačí ten název k tomu, abychom si dokázali představit, že obsah tohohle oranžového sáčku bude rozhodně dobrý! Protože co by na čokoládové granole mohlo komu nechutnat? Těším se na nějakou tu čoko snídani s touhle dobrůtkou, protože se určitě řadím mezi čokoholiky a když si mám vybrat příchuť (čehokoliv), vítězí čokoláda!



PŠENIČNÁ BÍLKOVINA

Máte rádi seitan? Děláte si ho doma sami? S touto směsí je to snadné a já osobně ho miluju, tohle pro mě není novinka, ale jsem každopádně ráda, že je v obchůdku k dispozici. Pokud budete chtít, vložím brzy nějaký ten recept, věřím, že si ho mnozí z Vás také oblíbí, pokud s ním ještě nemáte zkušenost. 



Na eshop můžete mrknout zde a já tímto přeji celému týmu, aby se jim i nadále krásně dařilo a měli spoustu spokojených zákazníků. Děkuji za milý a vstřícný přístup i za dárky k objednávkám. Těším se zase někdy!

Krásný den.

J.



pátek 9. února 2018

Knižní tip #2

V letošním roce mám nějak šťastnou ruku na výběr knih. Od ledna jich mám přečtených šest a jedna lepší než druhá...a které to byly?



Název: Je to i můj život
Autor: Jodi Picoultová
Hodnocení: *****

První knížka, která se mi v roce 2018 dostala do ruky, byla od Jodi. Dostala jsem ji jako dárek od kamarádky k Vánocům. Mám tuhle autorku moc ráda, četla jsem Vypravěčku a z té jsem byla prostě úplně na větvi. Je to i můj život moje očekávání naplnila, nicméně téma je drsnějšího rázu. Tříleté Kate byla diagnostikována leukemie. Veškeré nemocniční hrůzy, které čekaly rodiče s malou holčičkou v prostředí nemocnic i doma, autorka vylíčila na jedničku. Poté, co se mladý pár rozhodne mít druhé dítě, které by mohlo být vhodným dárcem pro jejich první dcerku, se jejich život úplně obrátí vzhůru nohama. Kniha líčí osudy celé rodiny, ale ústředními postavami zůstávají sestry Kate a Anna. Jak dlouho vydrží mladší Anna lékařské zákroky na vlastním těle, aby udržela sestru při životě? Zachrání ji? Má rodina právo tohle po druhém dítěti vůbec chtít? Bude Vám běhat mráz po zádech. A závěr knihy Vás totálně dostane a překvapí! 
Doporučuju a dávám pět hvězdiček z pěti.



Název: Hana
Autor: Alena Mornštajnová
Hodnocení: *****

Než jsem začala psát tyto řádky, držela jsem v rukou "Hanu" a uvnitř se mi to zase všechno trochu sevřelo - stejný pocit, jaký jsem měla celou dobu při čtení knihy. Alena Mornštajnová Vás vtahuje do děje pomalu, postupně se dostává k jádru celého příběhu, jako když sloupáváte pomalu vrstvy cibule. Ústředním tématem této neuvěřitelně silné knížky není jen holocaust, ale i láska, rodina, chuť přežít, ale i to, jak moc těžké je pokračovat v životě, když přijdete o všechny blízké, když máte v hlavě uložené vše, co jste viděli, čeho jste chtě nechtě museli být svědky, co jste sami museli udělat nebo naopak co jste udělat nedokázali pro záchranu Vašich nejbližších. Je to kniha o ztrátách. O naději. O víře i o tom, jaké to je víru ztratit. O tom, že i když už ve svých dalších dnech nevidíte ani špetku něčeho dobrého, může Vám do života vstoupit někdo, kdo Vám to srdce zase naplní. Škoda, že jsem si tady nastavila jako maximum pro hodnocení pět hvězd, protože Haně bych dala s chutí šest. 



Název: Šťastní lidé mají šťastný život
Autor: Agnes Martin - Lugand
Hodnocení: *****

První díl - Šťastní lidé čtou a pijou kávu, jsem četla před rokem a půl. Na to jak optimistický měla kniha název i obálku, byl obsah  (na mně) víc než smutný. Autorka píše takovým tím lehkým čtivým stylem, kdy přelouskáte  150 stran rychlostí blesku, ani nevíte jak. Šťastní lidé mají snadný život navazuje na první díl, ve kterém hlavní hrdinka Diane přišla při autonehodě o manžela a dcerku a poté, aby se vzpamatovala, odjela z rodné Paříže do Irska, kde chtěla nabrat druhý dech. Tam se zamiluje do na první pohled nesnesitelného morouse, odmítavého, zádumčivého samotáře Edwarda. Ve druhém díle se jejich cesty opět skříží, i když je dělí stovky kilometrů, rozdílné způsoby života a také tak trochu hrdost a tvrdohlavost. Jak to s nimi dopadne Vám neřeknu, povím však, že se knížka četla jedním dechem, ano, celou dobu má takový ten smutný nádech ze ztráty rodiny hlavní hrdinky, zároveň je v ní ale spousta vtipných situací a chvilek, kdy cítíte, že naděje na lepší zítřky pořád existuje...



Název: Nejlepší pro všechny
Autor: Petra Soukupová
Hodnocení: *****

Měla jsem pocit, že Nejlepší pro všechny na mě vykukuje ze všech stran. Ta kniha byla prostě všude - jak na internetu, tak v obchodech, neustále ji někdo zmiňoval a protože bych moc ráda četla víc knížek od českých autorů, tak u mě nemohla zůstat bez povšimnutí. Dobře jsem udělala. Je výborná. Příběh svobodné matky Hany, která se živí jako herečka a tak trochu nezvládá zkrotit svého desetiletého syna Viktora. Rozhodne se ho z Prahy "přesunout" k babičce na venkov, kde malý Viki pozná úplně jiný, nový život. Ze začátku se vzpírá úplně všemu, odmítá všechno a všechny a chce zpátky domů. Časem si ale zvyká na soužití s babičkou, které se musí v lecčems podřídit a nakonec ne vždy mu to je na škodu. Kapitoly jsou psané na střídačku z pohledu desetiletého dítěte a z pohledu dospělých. Celé to beru jako skvělou sondu do dětské duše i hlavy, často přikyvujete - "ano, ano, takhle to ty děti dělají", často si říkáte "pane bože proč to ti dospělí takhle dělají??" Je to střed tří generací, kdy každá má svou pravdu, je to kniha o lásce, přátelství, mateřské lásce, zklamání, touhách... Petra Soukupová prostě umí!



Název: Byly tady a už nejsou
Autor: Haylen Beck
Hodnocení: ****

Audra, matka dvou dětí, projíždějící Arizonou a prchající před svým násilnickým manželem, je zastavena šerifem za drobný dopravní přestupek. V tu chvíli se z jejího života stává peklo. Dostane se do vězení, kde na její otázku "Kde jsou moje děti?" odpoví zkorumpovaný šerif "Jaké děti?"
Po celou dobu jsem si říkala, že tohle je skutečná noční můra každého rodiče. Dnešní doba, ve které naše životy řídí internet, je o to nebezpečnější, že v tom virtuálním světě existují tak temná zákoutí, že o nich běžný uživatel nemá ani ponětí. Je to skutečně napínavý thriller, ze kterého mi chvilkama bylo vážně divně. Kniha se čte skvěle, bezpochyby. Přesto mě závěr lehce zklamal, ani nevím proč. Čekala jsem nějakou perličku na závěr a ta se nějak nekonala. Přesto hodnotím čtyřmi hvězdami a určitě doporučuji, pokud máte rádi napětí a láká Vás něco jiného, než klasické severské detektivky.




Název: Eleanor se má vážně skvěle
Autor: Gail Honeymanová
Hodnocení: *****

Eleanor mě dostala hned od začátku. Musíte ji mít prostě rádi. I když má jednu vadu na kráse, i když má svých pár zajetých stereotypů, od kterých nechce upustit, i když pije příliš mnoho vodky a myslí si, že není hodna lásky. Ani přátelství. Ani žádného podobného citu od někoho dalšího. A tohle vše má svůj původ v nešťastném dětství, kdy si prožila peklo, které si uvnitř sebe nesla i do budoucna. Platonicky se zamiluje do muže, kterého vůbec nezná a její cesta za tím, aby ho poznala a aby ta jejich nekonečná láska skutečně ožila, je smutná i vtipná zároveň. Budete se bavit, vážně. Budete s ní i smutnit. A možná Vám stejně jako mě potečou slzy a budete si říkat, proč je ten život tak nespravedlivý. Nakonec to štěstí ale nemusí hledat tak daleko, jak se jí původně zdálo. Někdy je na dosah ruky. Jen nám trvá, než prozřeme a skutečně ho uvidíme. Stejně jako Eleanor. 
Těším se, že si tuhle knížku někdy přečtu znova, je to ten typ knihy, ke které se ráda vrátím a Vám ji vřele doporučuji.