pondělí 19. února 2018

(Nejen) běžecké plány na rok 2018

MŮJ PRVNÍ PŮLMARATON - HRADEC KRÁLOVÉ 2015

     Když přemýšlím o tom, že si ho letos zaběhnu, tak nejde nemyslet na první půlmaraton, který mám za sebou. Konal se v říjnu 2015 a neplánovala jsem to vůbec. Že bych to mohla zkusit jsem si vymyslela cca měsíc a půl před začátkem akce. Nejsem takový ten sportovec, co si zaběhne dvacet kiláků a pak může ještě půl hodiny skákat přes kaluže. Ne, já si zaběhla dvacet kiláků a na zbytek dne mě to vesměs pokaždé položilo (do postele, mezi polštáře, nic co nechceš:)). Tak tedy v té době jsem běhala často, ale žádné dálky. Pravidelně 5-8km, výjimečně 10-15km. Víc nic. Neřešila jsem čas, ale pamatuju si, že jsem byla na cca 5:30/ 1 km.
Tehdy mi kdosi řekl, že když uběhnu 10, uběhnu i 20 kilometrů (je to pravda mimochodem) a tak jsem si řekla, že to zkusím.
     Byl to zážitek. Vůbec jsem se neřídila tím, co radím každému, kdo začíná s během - nepřepal začátek. Ehmm, přepálila jsem ho samozřejmě. A byla to blbost. Když ze sebe člověk vydá veškerou energii na začátku, tak ten konec stojí za prd. Platí to myslím i o mnoha dalších oblastech v životě. Lepší je nasadit pozvolné tempo, aby ten závěr byl WOOOW a ne umíráček :) Prvních 5 km jsem zvládla za svůj do té doby nejlepší čas (nějakých 24 min), dalších 15 km byla (relativně) pohoda, kolem Hradce nádherná příroda, ten dav lidí co tě žene dopředu, v ten den navíc svítilo slunce a i když byla zima, tak bylo krásně a na běh vlastně tak akorát. Spousta stanovišť, na kterých ses mohl(a) napít (což jsem v určité fázi hodně oceňovala, i když jsem si na své výběhy nikdy pití nebrala).  Poslední dva kilometry byly ovšem utrpení nejvyššího stupně, vlastně už jsem spíš jen šla, neběžela, dělala jsem si čím dál častěji pauzy, což je nejvíc nejblbější věc, co můžeš udělat.  Úžasný ovšem bylo, jak ti, kteří běželi, mě povzbuzovali, ať do toho šlápnu. Je to fajn být s někým naladěný na stejné vlně a na takové akci máte stejně naladěných lidí kolem sebe opravdu víc než dost. Chtěla jsem to celé zvládnout pod 2 hodiny, což se mi  nepovedlo. Nijak to ale nezmenšilo radost z toho, že jsem to celé absolvovala, protože zážitek to byl nezapomenutelný ve všech směrech.



JAK JSEM (NE)TRÉNOVALA

     Jak už jsem říkala, půlmaraton jsem si "vymyslela" na poslední chvíli, takže nebylo mnoho času na nějaký trénink. Přesto jsem se ale snažila trochu hýbnout zadkem a "vyzkoušet si" nanečisto, že těch 20 km zvládnu. Běhala jsem cca 4-5x týdně. 1x týdně jsem si dávala 5km, kdy jsem se snažila tak trochu o rychlost (v průměru jsem byla na 5 min / km) - vy kteří běháte kilák pod čtyři minuty tohle ani nečtěte :))). Častěji jsem pak běhala 10-15km. A jednou týdně 22 km. Vyšlo mi to na asi pět těch delších dvacetikilometrových výběhů, do začátku půlmaratonu. Dařilo se mi držet čas na 1hod 55min. Nebylo to žádné organizované trénování, spíš zkouška, jestli to uběhnu. A ano, uběhnu, hurá.



JAK TO BUDU MÍT LETOS?

     Jsem člověk, který bere věci hodně pocitově (někdy bohužel, někdy Bohu dík), takže přesně v tomhle duchu pojedu i dál, protože jinak to asi ani neumím, když to vezmu dlouhodobě. Běhat budu i nadále podle své chuti, energie, časových možností. Svou trasu si o nějaký ten kiláček natáhnu, to je jasné. V roce 2015 jsem absolvovala několik různých společných běhů (nerada říkám závodů). Začala jsem s Night Run na 5km, pak následovalo několik místních běhů na 8-9km, tři charitativní běhy na 10km a půlmaraton. Nutno podotknout, že i když jsem o to nijak zvlášť neusilovala, tak se mi čas zlepšoval s každým dalším "závodem". Od té doby (tj. 2 roky...uff, letí to), neběhám ani na čas, ani nenaháním kilometry. Běhám jen pro radost. Běhám, abych si vyčistila hlavu. Abych byla chvíli sama se sebou. Abych mohla vypnout. Abych mohla nemyslet na nic (což mi při běhu vlastně ale tak nějak stejně nejde, to mi připomíná...někdo nějaké fajn tipy na hudbu do sluchátek, u které přemýšlet nejde? :)) Občas si ani nezapínám běžeckou aplikaci. Protože proč? Běhám své tři trasy 5, 7, 10 km...vím, jak jsou dlouhé. Je mi jedno jestli je uběhnu o minutu rychleji nebo pomaleji. Neměla jsem v tomto směru teď (čti poslední dva roky) žádné ambice se zlepšovat. To zní děsně, že? Ale je to tak, prostě jsem to neřešila a neřeším. Nicméně ANO, LETOS CHCI SVŮJ DRUHÝ PŮLMARATON ZVLÁDNOUT POD 2 HODINY. Takže ta čísla zase řešit začnu :)

KDY A KDE?

Jeden tip už mám, ale vědět Vám dám, až si budu stopro jistá :) Každopádně bude to letos a venku bude teplo!

PROČ VZNIKL TENTO NÁPAD?

     Z velké části za to může naše běžecká výzva a Vy všichni, kteří jste její součástí. Moc mě to baví a vnitřně hřeje, ale mrkla jsem do kalendáře a čas je neúprosný, výzva se blíží ke konci a mě to je tak nějak líto. Není vůbec vyloučené, že něco podobného ještě letos vymyslíme (spíš je to dost pravděpodobné:)), ale potřebuju nějaký menší větší hnací motor, aby bylo prostě za čím běžet obrazně řečeno, chápeš mě, ne?



POJĎ DO TOHO SE MNOU

     Klid, nemyslím půlmaraton, ani maraton. Mám na mysli tu chuť se posunout o krůček dál. Ať už je Tvým cílem cokoliv. Nemusí to být nutně běh, ale může. Pojď do toho se mnou, pokud:

- si chceš letos zaběhnout svůj první závod (na délce nezáleží)
- chceš zlepšit svůj běžecký čas
- chceš uběhnout delší trasu, než co jsi běhal(a) do teď
- tomu chceš dát pravidelnost, která Ti chybí
- jsi nikdy neběhal(a) a chceš začít
- jsi nikdy necvičil(a) a chceš začít
- se chceš naučit něco nového
- chceš trávit svůj čas aktivněji než dosud
- chceš posunout svou hranici 

     Budu šťastná, když se mezi Vámi najdou tací, kteří i dál budou své aktivity sdílet pod hashtagem   #behamesmialmou a budeme tak moct sledovat naši snahu a pokrok a když to bude třeba, tak se i trochu vyhecovat, ať už se to týká jakékoliv oblasti. Jak říkám, nemusí to být běh. Pokud máš něco, co Tě láká a ještě jsi nezačal, tak tohle je přesně ono, kdy začít. Já bych se třeba letos chtěla ještě naučit bruslit (anooo, vím, že jsem poslední člověk na planetě Zemi, kdo to neumí :))...ale budu to umět a moje rozbitý kolena budeš moct vidět právě pod #behamesmialmou :))


Těším se na celou tuhle cestu, kterou mám před sebou, protože jak víme, je důležité umět se radovat z maličkostí. Tohle jsou pro mně určitě ty chvilky, kdy radost a hezký pocit mám a mít budu. A těším se na Vás všechny, kteří se budete hýbat se mnou. Jak jste na tom Vy? Máte pro letošní rok nějaké plány a sny? Něco, co byste si rádi splnili? Budu ráda, když se o to se mnou podělíte, ať už tady, nebo na instagramu či facebooku :)

Mějte se krásně!

J.

sobota 17. února 2018

Tvarohový koláč s jablky

Potřebujeme: 150 g špaldové celozrnné mouky
                       100 ml mléka ( dala jsem mandlové, můžete dát jakékoliv rostlinné či klasické)
                         50 ml oleje (ideálně za studena lisovaný)
                           1 vejce
                           1 lžička prášku do pečiva nebo jedlé sody
                              sladidlo dle chuti

Horní vrstva: 500 g tvarohu
                       400 g nastrouhaných jablek (cca 3 střední jablka)
                        20 g pudinkového prášku (vanilkového)
                          1 vejce
                           sladidlo dle chuti
                           skořice



Postup: Ingredience na korpus smícháme všechny dohromady. Kulatou formu si vyložíme pečícím papírem a těsto do ní vlijeme. Teď si uděláme krém. Vyšleháme sníh z bílku, který vmícháme do tvarohu spolu se žloutkem, pudinkovým práškem a sladidlem. Celý koláč jsem sladila čekankovým sirupem a vanilkovými Flavdrops. Tvarohovou vrstvu dáme na těsto poklademe nastrouhanými jablky smíchanými se skořicí a sladidlem. Pečeme v předehřáté troubě cca 35 min na 175 C. 


Zajímavost: Skořice, která je velmi oblíbeným kořením pro svou výraznou chuť, má taky spoustu pozitivních účinků na naše zdraví. Je to účinné antiseptikum, podporuje krevní oběh a zažívání, má vysoký obsah antioxidantů, zlepšuje metabolismus tuků a cukru u lidí trpících cukrovkou. Přednost bychom měli dávat skořici ceylonské před čínskou, která oproti první zmiňované, má mnohem vyšší obsah kumarinu, který nám může způsobit bolesti hlavy, závratě a nedoporučuje se lidem trpícím onemocnění jater.



středa 14. února 2018

Rychlý banánový dezert

Potřebujeme: 1 banán
                       1 hrst borůvek
                       1 hrst malin
                       1 lžíci arašídového másla
                       arašídy neloupané nesolené
                       2 lžíce řeckého nebo rostlinného jogurtu





Postup: Nejdřív si na suché pánvi opražíme arašídy. Mezi tím, co nám chladnou, si podélně rozkrojíme banán. Každou půlku potřeme jogurtem, ozdobíme malinami, borůvkami, arašídovým máslem a praženými arašídy. Nakonec dáme alespoň na chvíli chladit do lednice ( pokud to vydržíte nesníst hned :))




úterý 13. února 2018

Můj první nákup na Veganza Store

Kecám hned na úvod, byly to nákupy dva :) Mnozí z Vás tento eshop jistě znají, zaměřený je jak už název napovídá, na doplňky a stravu pro vegany. O jeho existenci samozřejmě vím už dlouho, ale jak už jsem několikrát říkala, jsem tak trochu brzda v tom, než něco vyzkouším, i když tím jsem bombardovaná ze všech stran. Stokrát se na to musím podívat a něco přečíst, než si teda řeknu, joo, to bych zkusila :)
A tak konečně po pár měsících koukání jsem naházela do košíku několik věcí, které mě lákaly dlouhodobě nejvíc (i jakožto masožravce) a voalá...už jsou doma :)

Za super mega rychlost dodání rozhodně jednička s hvězdičkou. Objednávala jsem jeden den po obědě, za chvíli mi přišla zpráva, že balíček byl předán přepravci a druhý den byl skutečně doma (a to i přes Českou poštu!! - představ si tleskající a tančící smajlíky, který mi tady nejdou udělat, ale rozhodně by to nadšení vystihly :))



Nepatřím ani mezi vegany, ani mezi vegetariány, ale zároveň nejsem ten typ, co musí mít maso na talíři každý den. V posledních měsících je tomu spíš naopak. V jednom z předchozích článků jsem zmiňovala dělenou stravu, podle které jsem jedla před pár lety...vlastně je to už téměř deset let. Díky ní jsem poznala potraviny jako je tofu, seitan, tempeh a různé sójové výrobky. Tehdy jsem jim přišla na chuť a často je ve své kuchyni používám jako náhradu masa, čistě pro zpestření jídelníčku a proto, že mi to chutná. Proto mě Veganza store zaujal...a také proto, že Káťa a Luky jsou zkrátka super a moc se mi líbí, jak se do tohohle vrhli společně. 

Pojďte se na to mrknout se mnou, copak jsem tedy pro začátek vyzkoušela?






VEGANZA PROTEIN BAR


S těmito tyčinkami z rýžového a hrachového proteinu jsem měla premiéru. Okamžitě mě dostaly svou konzistencí - ta mi teda neskutečně sedla! Nejvíc mi chutnala vanilkovo kakaová, tou se rozhodně budu muset předzásobit pro případ nouze, kdy nemám nic napečeno, nebo jsem mimo domov, nebo mám prostě jen chuť na tuhle dobrůtku! :))



ARAŠÍDOVÝ OLEJ

Doporučuji všema deseti milovníkům arašídů! Nádherně voní, úžasně chutná, je to moc příjemná obměna toho, co běžně používám (nejčastěji olivový a kokosový olej). Taková grilovaná zeleninka s arašídovým...oooo můj bože, to musíte zkrátka vyzkoušet :)



MANDLOVÝ PROTEIN

Tohle byla první věc, která mě v tomto eshopu zaujala...už je to poměrně dlouho, pořád jsem po něm pokukovala a byla jsem na něj zvědavá. Dala jsem si na čas s tím, než jsem ho vyzkoušela. Nezklamal.. Naopak! Přidala jsem ho do kaše, která díky němu měla úžasně krémovou konzistenci. Za mě super.



MORNFLAKE EXTRA CRISPY MUESLI


Pecka. Jedním slovem! Jasně a stručně. Velké kousky ovoce s celozrnnými ovesnými vločkami a semínky tvoří vážně božskou kombinaci. Podobné věci si obvykle nekupuju, tohle mě ale přesvědčilo o tom, že budu muset ochutnat i další příchutě :)



LAHŮDKOVÉ DROŽDÍ

Většina z Vás asi zná a já též. Kupuju ho už dlouho, ale když už ho na Veganza Store mají také skladem, tak jsem ho přibalila, ušetřila jsem si cestu po obchodech. Dochutit se jím dá opravdu téměř cokoliv, má mírně slanou chuť, takže díky tomu můžete i snížit poměr soli v jídle, které si chystáte. Mě v kuchyni nesmí chybět.



MORNFLAKE SUPER OATS

Pořád jsem si říkala, co všichni mají s těmi Mornflake ovesnými vločkami. Mě chutnají ty z Lidlu a hotovo :)) No néé, musím uznat že jsou výborné, už z nich padlo několik ovesných kaší a jeden banánový chlebík a mňam, rozhodně je pořídím znovu.




BÍLKOVINNÝ VEČERNÍ CHLÉB


Těším se, až ho vyzkouším, složení má krásné, takže jakmile ho vyndám z trouby a ochutnám, dám hned vědět, jaký je. Do směsi stačí přidat droždí a vodu, nechat vykynout a upéct. Tak to bych mohla zvládnout :))




HEDVÁBNÉ TOFU

Po mandlovém proteinu bylo hedvábné tofu druhá věc, na kterou jsem byla nejvíc nejzvědavější :)) Vyzkoušela jsem zatím extra jemné tofu, ze kterého jsem si spolu s mandlovým proteinem, kakaem a sladidlem udělala vynikající sladký krém. Tofu mám celkově ráda, častěji si ho ale určitě připravuji jako slanou variantu, takže tohle je pro mně příjemná změna a "hedvábné" je skutečně hedvábné, takže mňam.


ČOKOLÁDOVÁ GRANOLA

Tak tady mi připadá, že stačí ten název k tomu, abychom si dokázali představit, že obsah tohohle oranžového sáčku bude rozhodně dobrý! Protože co by na čokoládové granole mohlo komu nechutnat? Těším se na nějakou tu čoko snídani s touhle dobrůtkou, protože se určitě řadím mezi čokoholiky a když si mám vybrat příchuť (čehokoliv), vítězí čokoláda!



PŠENIČNÁ BÍLKOVINA

Máte rádi seitan? Děláte si ho doma sami? S touto směsí je to snadné a já osobně ho miluju, tohle pro mě není novinka, ale jsem každopádně ráda, že je v obchůdku k dispozici. Pokud budete chtít, vložím brzy nějaký ten recept, věřím, že si ho mnozí z Vás také oblíbí, pokud s ním ještě nemáte zkušenost. 



Na eshop můžete mrknout zde a já tímto přeji celému týmu, aby se jim i nadále krásně dařilo a měli spoustu spokojených zákazníků. Děkuji za milý a vstřícný přístup i za dárky k objednávkám. Těším se zase někdy!

Krásný den.

J.



pátek 9. února 2018

Knižní tip #2

V letošním roce mám nějak šťastnou ruku na výběr knih. Od ledna jich mám přečtených šest a jedna lepší než druhá...a které to byly?



Název: Je to i můj život
Autor: Jodi Picoultová
Hodnocení: *****

První knížka, která se mi v roce 2018 dostala do ruky, byla od Jodi. Dostala jsem ji jako dárek od kamarádky k Vánocům. Mám tuhle autorku moc ráda, četla jsem Vypravěčku a z té jsem byla prostě úplně na větvi. Je to i můj život moje očekávání naplnila, nicméně téma je drsnějšího rázu. Tříleté Kate byla diagnostikována leukemie. Veškeré nemocniční hrůzy, které čekaly rodiče s malou holčičkou v prostředí nemocnic i doma, autorka vylíčila na jedničku. Poté, co se mladý pár rozhodne mít druhé dítě, které by mohlo být vhodným dárcem pro jejich první dcerku, se jejich život úplně obrátí vzhůru nohama. Kniha líčí osudy celé rodiny, ale ústředními postavami zůstávají sestry Kate a Anna. Jak dlouho vydrží mladší Anna lékařské zákroky na vlastním těle, aby udržela sestru při životě? Zachrání ji? Má rodina právo tohle po druhém dítěti vůbec chtít? Bude Vám běhat mráz po zádech. A závěr knihy Vás totálně dostane a překvapí! 
Doporučuju a dávám pět hvězdiček z pěti.



Název: Hana
Autor: Alena Mornštajnová
Hodnocení: *****

Než jsem začala psát tyto řádky, držela jsem v rukou "Hanu" a uvnitř se mi to zase všechno trochu sevřelo - stejný pocit, jaký jsem měla celou dobu při čtení knihy. Alena Mornštajnová Vás vtahuje do děje pomalu, postupně se dostává k jádru celého příběhu, jako když sloupáváte pomalu vrstvy cibule. Ústředním tématem této neuvěřitelně silné knížky není jen holocaust, ale i láska, rodina, chuť přežít, ale i to, jak moc těžké je pokračovat v životě, když přijdete o všechny blízké, když máte v hlavě uložené vše, co jste viděli, čeho jste chtě nechtě museli být svědky, co jste sami museli udělat nebo naopak co jste udělat nedokázali pro záchranu Vašich nejbližších. Je to kniha o ztrátách. O naději. O víře i o tom, jaké to je víru ztratit. O tom, že i když už ve svých dalších dnech nevidíte ani špetku něčeho dobrého, může Vám do života vstoupit někdo, kdo Vám to srdce zase naplní. Škoda, že jsem si tady nastavila jako maximum pro hodnocení pět hvězd, protože Haně bych dala s chutí šest. 



Název: Šťastní lidé mají šťastný život
Autor: Agnes Martin - Lugand
Hodnocení: *****

První díl - Šťastní lidé čtou a pijou kávu, jsem četla před rokem a půl. Na to jak optimistický měla kniha název i obálku, byl obsah  (na mně) víc než smutný. Autorka píše takovým tím lehkým čtivým stylem, kdy přelouskáte  150 stran rychlostí blesku, ani nevíte jak. Šťastní lidé mají snadný život navazuje na první díl, ve kterém hlavní hrdinka Diane přišla při autonehodě o manžela a dcerku a poté, aby se vzpamatovala, odjela z rodné Paříže do Irska, kde chtěla nabrat druhý dech. Tam se zamiluje do na první pohled nesnesitelného morouse, odmítavého, zádumčivého samotáře Edwarda. Ve druhém díle se jejich cesty opět skříží, i když je dělí stovky kilometrů, rozdílné způsoby života a také tak trochu hrdost a tvrdohlavost. Jak to s nimi dopadne Vám neřeknu, povím však, že se knížka četla jedním dechem, ano, celou dobu má takový ten smutný nádech ze ztráty rodiny hlavní hrdinky, zároveň je v ní ale spousta vtipných situací a chvilek, kdy cítíte, že naděje na lepší zítřky pořád existuje...



Název: Nejlepší pro všechny
Autor: Petra Soukupová
Hodnocení: *****

Měla jsem pocit, že Nejlepší pro všechny na mě vykukuje ze všech stran. Ta kniha byla prostě všude - jak na internetu, tak v obchodech, neustále ji někdo zmiňoval a protože bych moc ráda četla víc knížek od českých autorů, tak u mě nemohla zůstat bez povšimnutí. Dobře jsem udělala. Je výborná. Příběh svobodné matky Hany, která se živí jako herečka a tak trochu nezvládá zkrotit svého desetiletého syna Viktora. Rozhodne se ho z Prahy "přesunout" k babičce na venkov, kde malý Viki pozná úplně jiný, nový život. Ze začátku se vzpírá úplně všemu, odmítá všechno a všechny a chce zpátky domů. Časem si ale zvyká na soužití s babičkou, které se musí v lecčems podřídit a nakonec ne vždy mu to je na škodu. Kapitoly jsou psané na střídačku z pohledu desetiletého dítěte a z pohledu dospělých. Celé to beru jako skvělou sondu do dětské duše i hlavy, často přikyvujete - "ano, ano, takhle to ty děti dělají", často si říkáte "pane bože proč to ti dospělí takhle dělají??" Je to střed tří generací, kdy každá má svou pravdu, je to kniha o lásce, přátelství, mateřské lásce, zklamání, touhách... Petra Soukupová prostě umí!



Název: Byly tady a už nejsou
Autor: Haylen Beck
Hodnocení: ****

Audra, matka dvou dětí, projíždějící Arizonou a prchající před svým násilnickým manželem, je zastavena šerifem za drobný dopravní přestupek. V tu chvíli se z jejího života stává peklo. Dostane se do vězení, kde na její otázku "Kde jsou moje děti?" odpoví zkorumpovaný šerif "Jaké děti?"
Po celou dobu jsem si říkala, že tohle je skutečná noční můra každého rodiče. Dnešní doba, ve které naše životy řídí internet, je o to nebezpečnější, že v tom virtuálním světě existují tak temná zákoutí, že o nich běžný uživatel nemá ani ponětí. Je to skutečně napínavý thriller, ze kterého mi chvilkama bylo vážně divně. Kniha se čte skvěle, bezpochyby. Přesto mě závěr lehce zklamal, ani nevím proč. Čekala jsem nějakou perličku na závěr a ta se nějak nekonala. Přesto hodnotím čtyřmi hvězdami a určitě doporučuji, pokud máte rádi napětí a láká Vás něco jiného, než klasické severské detektivky.




Název: Eleanor se má vážně skvěle
Autor: Gail Honeymanová
Hodnocení: *****

Eleanor mě dostala hned od začátku. Musíte ji mít prostě rádi. I když má jednu vadu na kráse, i když má svých pár zajetých stereotypů, od kterých nechce upustit, i když pije příliš mnoho vodky a myslí si, že není hodna lásky. Ani přátelství. Ani žádného podobného citu od někoho dalšího. A tohle vše má svůj původ v nešťastném dětství, kdy si prožila peklo, které si uvnitř sebe nesla i do budoucna. Platonicky se zamiluje do muže, kterého vůbec nezná a její cesta za tím, aby ho poznala a aby ta jejich nekonečná láska skutečně ožila, je smutná i vtipná zároveň. Budete se bavit, vážně. Budete s ní i smutnit. A možná Vám stejně jako mě potečou slzy a budete si říkat, proč je ten život tak nespravedlivý. Nakonec to štěstí ale nemusí hledat tak daleko, jak se jí původně zdálo. Někdy je na dosah ruky. Jen nám trvá, než prozřeme a skutečně ho uvidíme. Stejně jako Eleanor. 
Těším se, že si tuhle knížku někdy přečtu znova, je to ten typ knihy, ke které se ráda vrátím a Vám ji vřele doporučuji.




středa 7. února 2018

Batátovo-jablečné muffiny

Nemůžu se dočkat jara. Teď už vážně. Je skoro polovina února a mě připadá, že se zima teprve teď začala opravdu rozjíždět. Teploty nám padají pod nulu a já se cítím tak nějak celkově promrzlá skrz naskrz. Proto jsem dostala chuť na něco hřejivého, vláčného, jablečného se spoustou skořice. A tak vznikly tyhle sladké batátové muffiny.





Potřebujeme: 500 g batátů
                       200 g jablek
                       3 vejce
                       75 g kokosové mouky
                       15g vanilkového proteinu
                         2 lžičky skořice
                         1 lžička prášku do pečiva
                         sladidlo dle chuti
                         skořicové sladidlo Oh My Spice (nemusí být)



Postup: Batáty uvaříme do měkka a rozmixujeme. Vzniklé pyré smícháme s nastrouhaným jablkem, vejci, sladidlem (dala jsem vanilkové Flavdrops a trochu Oh My Spice s příchutí jablečného koláče - k dostání na aktinu ) a skořicí. Ve druhé misce smícháme mouku, protein a prášek do pečiva. Sypkou směs vmícháme do batátů. Můžeme doředit vodou, aby vznikla příjemná konzistence a těsto nebylo příliš hutné. Troubu si předehřejeme na 170 C. Těstem naplníme košíčky na muffiny a pečeme dle trouby cca 30 min. 

TIP: Do těsta můžete přidat nasekané oříšky, rozinky nebo čokoládu. Fantazii se meze nekladou :)


pondělí 5. února 2018

Čokoládový dort





Potřebujeme:  2 zralé banány
                         150 g Mornflake Extra Crispy Muesli 

Krém: 500 g tvarohu (používám Pilos z Lidlu)
            130 g  řeckého jogurtu (např. Milko)
              30 g čokoládového proteinu
              30 g kakaa
              35 g Bell Plantation PB2 (arašídové máslo v prášku s příchutí čokolády) - nemusí být
              sladidlo dle chuti (dávám čekankový sirup nebo Flavdrops)



Postup: Banány vidličkou rozmačkáme a smícháme s muesli. Menší dortovou formu vyložíme pečícím papírem a hmotu rovnoměrně rozprostřeme na dno. Dáme péct do předehřáté trouby na 12-15 min na cca 175 C. Mezi tím si připravíme krém. Do mixéru vložíme všechny ingredience a vyšleháme do hladka. Korpus necháme vychladnout a potřeme krémem. Dáme chladit do lednice. 



TIP: Když peču podobné dorty, tak je nijak nezdobím. Baví mě na tom právě to, že si ten kousek při servírování můžu vymazlit pokaždé jinak. Ať už různými druhy ovoce, nastrouhanou čokoládou, kokosem,  nebo mým milovaným ořechovým máslem, kterých je taky spousta druhů, takže jeden dort může chutnat pokaždé tak trochu jinak.