pondělí 17. července 2017

Delicious Fit Food by Silvie

Kdo mě sleduje již déle, tak mu nejspíš nemohlo uniknout, jak moc jsem si zamilovala ořechová másla z dílny od @deliciousfitfoodbysilvie . Už v loňském roce jsem viděla pár příspěvků vás, kteří jste másla zkoušeli a první co mě samozřejmě hned zaujalo, bylo nádherné balení v rustikálním stylu, které je přesně podle mého gusta. Rozbalit balík od paní Silvie a vytáhnout z něj takové máslíčko, to je opravdu jako když rozbalujete vánoční dárek. Je to pastva pro oko a to jsme se ještě nedostali k tomu, jak dokonale tato másla chutnají.



Přemýšlela jsem, jak tento článek pojmout. Ano, určitě vám zde mohu (a také napíšu) recenzi na některá másla, která jsem ochutnala, ale zároveň bych vám ráda přiblížila, jak vlastně výroba těchto másel vznikla, kdo za tím vším stojí a samozřejmě vám dám také tip, kde si tyto dobroty můžete objednat.

První z toho obrovského množství, které jsou na výběr, jsem zvolila MANDLOVÉ MÁSLO. To nejlepší se obvykle nechává na konec a já jím naopak začínám, ale vás na závěr článku přece jen čeká ještě něco kapku lepšího - SOUTĚŽ, tak proč ne :) Mandlové máslo je za mně absolutní TOPka. Něco tak lahodného jsem ještě nejedla (a to už jsem jich pár vyzkoušela). Máslo má příjemně tekutou konzistenci, chuť je naprosto božská a když se dostanete na dno skleničky, nastanou vám opravdu smutné dny (než vám přijde nové, protože vám garantuju, že nebudete moct jinak a další si prostě objednáte!) Další mnou vyzkoušené bylo KEŠU MÁSLO. Kešu ořechy miluju a kešu máslo jakbysmet. Má příjemně nasládlou chuť po těchto oříšcích, konzistence spíš hutnější (přiznávám, osobně bych brala víc tekutější variantu, ale to už je na chutích každého) a na jazyku se přímo rozplývá. MANDLOVÉ SE SKOŘICÍ A VANILKOU byl můj velký favorit a nezklamalo! Naopak, je dokonalé. Kdo má rád skořici, tak je to přímo nutnost! Nádherně voní a přestože mi opravdu hodně vylepšilo jarní snídaně, dokážu si naprosto přesně představit, jak moc mi bude chutnat v zimě na teplé ovesné kaši, kdy zbožňuju vůni (a chuť ) koření jako je skořice a hřebíček, v kombinaci s pomeranči nebo jablíčkem. A stejné zimní, nebo přímo vánoční kouzlo má i ARAŠÍDOVÉ MÁSLO - PERNÍČEK. Otevřete skleničku v očekávání, že zavoní perníkové koření a při tom na vás vykoukne roztomilý mrňavý perníček ve tvaru Perníčku ze Shreka (víte co myslím :)). Máslo je úplně úžasné na kaši (a stejně jako všechna ostatní i na lžičku a rovnou do pusy). S tou lžičkou jsem měla "problém" zejména u MANDLOVÉHO MÁSLA S ČOKOLÁDOU. Pere se u mě o první příčku s jeho starším mandlovým bráchou, protože tahle NOVINKA prostě nemá chybu! Jsou v něm celé kusy čokolády a je opravdu těžké dát si "jen trochu". Hodně těžké. Bacha na něj. Poté, co jsem si už udělala jasno v tom, že tahle másla se stanou nedílnou součástí mé kuchyně, mi samozřejmě přišla na mysl otázka: "Budou nějaké další novinky?" Ano, ano, už dokonce spatřily světlo světa. Jsou jimi LÍSKOOŘÍŠKOVÉ A LÍSKOOŘÍŠKOVÉ MÁSLO S ČOKOLÁDOU. A jsou opět luxusní, příjemná tekutější konzistence, taková nutellka v té čokoládové variantě. Doporučuji vyzkoušet, je to zase něco trochu jiného a stojí to za to:) Brzy nás čekají další novinky. Jste zvědaví, jaké budou? Já jsem !!!



Další věc, co mi začala vrtat hlavou, byla otázka, KDO to všechno vymyslel? Kdo to vyrábí? A jak celý ten nápad vznikl? Kdo jiný by nám na tyto otázky mohl odpověď, než nejpovolanější z povolaných - paní Silvie. Požádala jsem, jestli by se s námi mohla podělit o svůj příběh a zde Vám ho s nadšením předkládám v celé své kráse.


Paní Silvie, jak prosím vznikl nápad na výrobu ořechových másel?



Nápad vznikl tak, když jsme chtěli něco opravdu dobrého pro přátele jako dárek. Jelikož rádi zkoušíme nové chutě, pustili jsme se do první zkoušky a byli jsme víc než mile překvapeni reakcí obdarovaných.


Kdo za tímto nápadem stojí a jak dlouho už svá másla vyrábíte?

Za nápadem stojím já a pouze rodina se podílí na výrobě a organizaci a takto bychom to chtěli zachovat i do budoucna (naše priorita bude vždy kvalita než kvantita).
Másla vyrábíme už 2 a půl roku.

Co Vás inspiruje k dalším novinkám? Kde berete inspiraci?

Většinou přijde ten prvotní nápad sám z ničeho nic a pak už je jen potřeba zkoušet a vše dotáhnout do toho nejlepšího konce.


Naplnila se Vaše představa o tom, jaký zájem o másla lidé budou mít?

Máme velkou radost, že másla zákazníkům chutnají, máme krásnou zpětnou vazbu, což je ale i díky tomu velký závazek do budoucna, abychom udrželi stále stejný "standard" a nebo ho ještě zvýšili.

Jaké jsou vaše přání a vize do budoucna?


Naše přání a vize je se stále posouvat dopředu a zlepšovat a samozřejmě i dbát velký důraz na vstupní suroviny, které jsou zásadní pro celý proces.

Dokážete říci, které máslo je u Vašich zákazníků nejoblíbenější?

Díky tomu, že máme velkou spoustu příchutí si u nás vybere každý, je těžké určit, které je nejoblíbenější, protože každý má jiné chutě.

S pozdravem Silvie




A kde si můžete másla zakoupit? Buď přímo na oficiálních facebookových stránkách, kde stačí napsat do zprávy svůj dotaz či objednávku (a věřte mi, odpověď přijde rychlostí blesku a dodání pak ještě rychleji:-D ) nebo na instagramovém profilu @deliciousfitfoodbysilvie. V blízké době je v plánu i eshop, což je úžasná zpráva pro všechny nadšence!

Jaká je cena másel? Více než příznivá! Ceny se pohybují od 60,- do 250,- Kč podle toho, jaké máslo a jakou gramáž si vyberete.

Výhody? Určitě teď nemluvím jen za sebe, když řeknu, že jsou to NEJLEPŠÍ MÁSLA, jaká jsou u nás k dostání. Čisté složení, žádná umělá chemická "zlepšovadla" v nich nenajdete, opravdu velký výběr příchutí (a každá z nich je tak lahodná, že to nejde popsat - to musíš vyzkoušet) a co je i pro mně osobně obrovské plus a důvod, proč se stále vracím - ÚŽASNÝ PŘÍSTUP K ZÁKAZNÍKOVI, který neberu jako samozřejmost a jsem za něj velmi vděčná.

Nevýhody? Malé balení. Ano, ano, i ta "velká" sklenička, která má 350 g, je prostě žalostně malá pro někoho, kdo si její obsah zamiluje takovým způsobem, jako já. Ale zase jsou roztomilé a jak už jsem psala výš, dodání další vámi objednané várky je tak super rychlé, že ani nestihnete zaregistrovat, že vám ta ořechová láska už ze skleničky úplně zmizela :))

A na závěr bych vás ráda přizvala k SOUTĚŽI na fb, kde můžete vyhrát dvě arašídová másla v příchuti karamelová sušenka a kouzelná káva. Velice paní Silvii děkuji za její ochotu, vstřícnost a velkorysost, že nám másla do soutěže sama věnovala.


Přeji Vám hodně štěstí, děkuji, že jste dočetli až do konce a těším se na jednoho z Vás, kterému budeme moct udělat radost :)

Krásný den.

Jana

čtvrtek 13. července 2017

Zajeté stereotypy

Známe to všichni. Každý máme nějaký svůj každodenní rituál či zvyk, bez kterého prostě nemůžeme existovat.

- Ráno si MUSÍM dát kafe, jinak se neproberu.
- K tomu kafi si MUSÍM dát cigaretu, jinak mi to kafe nechutná.
- Do kafe si MUSÍM DÁT mlíko a cukr, bez toho to nevypiju.

Snad chápete co mám na mysli. Je milion malých drobností, které by ten kávový seznam mohly prodloužit na několik dalších stran. Téma zajetého stereotypu a lpění na věcech, o kterých v podvědomí moc dobře víme, že nám nesvědčí a nejsou pro nás přínosem, by mohlo být (a také je) velmi rozsáhlé a zcela určitě se netýká jen jídla. Jak se říká, špatná jistota je taky jistota, tak se pro jistotu těch svých neslavných jistot zuby nehty držíme, abychom náhodou nešlápli do neznáma, ze kterého máme strach.



Neustále opakovat stejné (budeme teď tedy mluvit o jídle) jídelní chyby, je pro nás tak nějak přirozené a především pohodlné.

Modelový příklad uvedu opět na sobě.

Já před několika lety: Chci upéct koláč. Z čeho ho upeču? Z toho, co znám, co jsem měla už nesčetněkrát v ruce, z toho, z čeho pekla moje maminka i babička. Zkrátka a jednoduše sáhnu po bílé mouce, moučkovým cukru, vejcích a oleji či másle. Nevím, že bych mohla upéct chuťově stejně dobrý (nebo i lepší koláč), protože neznám jiné, zdravější varianty mých klasicky používaných surovin. Něco mě někde ale osvítí (díky internete) a já objevím špaldovou, kokosovou, ovesnou, cizrnovou a nevím jakou ještě mouku. Objevím nové recepty. Dokonce recepty bez mouky. Koláč bez mouky? To jde? Dám si tu práci a zajedu do prodejny zdravé výživy, kde si nakoupím zdravé ingredience na zdravé pečení. Upeču zdravý koláč.

O týden později jedu na klasický větší nákup do svého oblíbeného obchodu. Přesně vím, kde co je, náplň mého nákupního košíku vypadá každý týden prakticky stejně, takže procházím "svými" už tolikrát projitými uličkami, sahám do stejných regálů, jako před týdnem, před měsícem, před rokem  a domů si opět přivezu spoustu věcí, které už tolikrát naplnily mou lednici. Ovocné jogurty. Ochucené tvarohy. Salát  s majonézou. Sladkou limonádu. Bílou mouku. Moučkový cukr. Máslo. Abych  mohla upéct koláč. Ten "můj". "Klasiku". Ten všem přece tak chutná. Už jsem zapomněla na zkoušku svého zdravého pečení. Do prodejny zdravé výživy jsem se nedostala, ale bílou polohrubou mouku mají přece všude. Je lehčí vybrat si ji. Jako už tolikrát.

Ráno mi zazvoní budík. Néé, ještě 10 minut, 5 minut, 2 minuty. Ach jo, musím vstávat a stejně mám už teď zpoždění. Druhý den mi zazvoní budík. Néé, ještě 10 minut, 5 minut, 2 minuty. Třetí den mi zazvoní budík. Néé, ještě 10 minut ...

Konečně! Osm večer, klid pohoda, televize. Chtělo by to něco zobavýho k tomu prima seriálu, na který se těším. Šup do misky pražené solené arašídy. Seriál je vskutku hodně napínavý a miska najednou prázdná. Díky bohu, že jsem si koupila velké balení, jdeme ji doplnit!


ZMĚNA

Změny nemáme rádi. Ztrácíme tím pevnou půdu pod nohama, ztrácíme co důvěrně známe a je před námi území neprobádané, ze kterého máme strach. Bojíme se, že to nezvládneme. Bojíme se, že selžeme. Bojíme se, že budeme muset vynaložit nějaké úsilí. Bojíme se, že ztratíme své pohodlí. To co máme rádi. To naše. Zkrátka začít pít jinou kávu se nám z mnoha důvodů nechce (ani mně v tomto ohledu ne, toho mléka jsem se dodnes nevzdala, hups :)) ale pracuju na tom, fakt).

Pokud chceme vybočit z našeho stereotypu, chceme začít dělat věci jinak, začněme postupně a pomalu. Nemá smysl chtít od zítra změnit x svých každodenních návyků naráz. Klobouk dolů před každým, komu se to povede. Moje zkušenost je taková, že je lepší nové věci a zvyklosti zařazovat postupně, ale systematicky. A rozhodně nás to bude stát nějaké to vynaložené úsilí. O tom nepochybujte. Ve svém obchodě vybočíme ze svých uliček a sáhneme do jiných regálů. Budík si nastavíme o hodinu dřív, abychom si po ránu zasportovali. Riskujeme nepovedený koláč z nových ingrediencí, u kterého "to ještě nemáme v oku".



Ale stojí to za to. Ve všech směrech. Ta dřina, to neustálé se soustředění na novou věc, ten nepříjemný pocit, že je to povinnost a ne radost, se časem změní. Nebude to zítra, ani pozítří. Ale ono se to tak nějak samo udělá. Opravdu. Nakonec se jednoho dne probudíte natěšení na svou obvyklou ranní sportovní aktivitu, otevřete lednici plnou úžasných záležitostí, které vám dodají energii a neudělají z vás hned po ránu přecpanýho chcíplýho čerta a kdo ví? Třeba k té kávě už dokonce ani nebudete potřebovat svou ranní cigaretu. Všechny ty drobnosti, o které jste se museli ze začátku "snažit" se stanou přirozenou součástí vašeho života. Nepřemýšlíte o nich. Prostě to všechno děláte a jen občas si v nějakém svém životním momentě vzpomene na to, že dřív jste to dělali jinak. Ale určitě ne líp.

Nebudu tady psát žádných "10 zaručených tipů, jak změnit své návyky". Za to vám napíšu větu, se kterou už jsem určitě otravná, ale přesto jsem přesvědčená, že jedině v tom tkví celý náš úspěch (nebo neúspěch). JE TO V HLAVĚ.

Ano, je to jen a jen o naší hlavě, o tom co chceme, proč to chceme, co jsme ochotní a schopní pro to udělat. Změny jsou možné, jen pokud je chceme my sami. Jedině tak můžou být trvalé. Pokud vychází z našeho vlastního vnitřního přesvědčení, pak je šance na úspěch obrovská. Přímo gigantická. Není důvod, abyste to nezvládli. Zvládnete. Vím to.

J.


čtvrtek 29. června 2017

STOP strachu z jídla

Dlouho jsem seděla nad klávesnicí a neťukla ani do jednoho písmenka, protože i když na tohle téma toho mám hodně co říct (možná toho je právě až příliš mnoho), tak jsem vůbec nevěděla, kde začít.

Chodí mi od vás spousta zpráv. Rozdělila bych je na takové dvě skupiny. Ta první je ta šťastná, která mi chce sdělit, že jste se sebou začali něco dělat, podělit se o své úspěchy, dojmy, na něco se zeptat a tak podobně...zkrátka skupina lidí, kteří si ať už jakýmkoliv způsobem začali prošlapávat tu svou vlastní cestu, během níž chtějí dosáhnout zdravějšího těla, větší fyzické síly, shodit pár kilo, cítit se sebevědoměji, být šťastní. Takové zprávy mi vždy vykouzlí úsměv na rtech, mám z toho nádherný hřejivý pocit uvnitř a za to vám moc děkuji. Druhá skupina lidí si však neví rady, co se sebou dělat. Kde začít. Jak to uchopit. Popisujete svoje stavy opakovaného selhání při pokusech o hubnutí, mluvíte o slabé vůli a nechuti znovu se o něco pokoušet. Podobné zprávy mi opravdu vždycky úplně sevřou srdce, protože v tom všem vidím i odraz sebe sama, jak jsem to měla dlouhá léta.

JÍDLO JAKO NEPŘÍTEL

Než se pro mě jídlo stalo radostí, kdy si ho s chutí chystám na talíř tak, aby dobře chutnalo, hezky vypadalo a dalo mému tělu pokud možno jen to dobré, co potřebuje (jsou i výjimky, nemyslete si, taky hřeším :)), bylo pro mě jídlo takovým malým soukromým peklíčkem. Byl to způsob úniku od věcí, které se mi nedařily. Bylo to moje "řešení" situací, které jsem nezvládala. Smutek, stres, zklamání nebo i radost byly pro mě důvodem vyjíst lednici. Pak přišlo sebeobviňování, výčitky, nenávist k sobě, k jídlu, ke světu. Všechno je k ničemu, já jsem k ničemu, nic nemá smysl.

Kde je úplný počátek celého problému netuším. Pravděpodobně to začalo už v dětství, kdy stravovací návyky byly klasika doby devadesátých let (nebo možná jen klasika u nás doma). Chleba s máslem a vysočinou. Jahodový jogurt s rohlíkem. Milena s rohlíkem. Kofila s rohlíkem. (Tohle přece zasytí a sladké dětem chutná). Knedlo vepřo (zelo - wow zelenina), sladké šťávy, čaje plné cukru, polívky s moukou, denně doma ve skříňce v dosahu sladkost, kterou jsme si jako děti mohly kdykoliv vzít. Tohle v kombinaci s tím, že mě opravdu nebavil pohyb a sport (proč asi? To obtloustlé tělíčko bylo příliš pomalé a pohodlné na nějakou velkou námahu) si začalo vybírat svou daň. Poprvé jsem si uvědomila, že jsem (asi) tlustá, když mi bylo (asi) deset. Dalších pět let jsem se v tom utvrzovala, protože všechny mé dětské lásky na mě zvysoka kašlaly a chtěly mé hezčí a štíhlejší kamarádky (což byly všechny kamarádky). V 15ti ta první láska opravdu přišla...velmi paradoxně s úžasným starším klukem, který se už v té době věnoval fitness (bože jak může chtít zrovna mě??) - ano, nejspíš byl rozdíl v tom, jak jsem vnímala sama sebe já a jak mě vnímal on. Každopádně jsem ale všem těm bílkovinám, tricepsům a bicepsům ani za mák nerozuměla a to ještě dalších x let stále ne. V 17ti, kdy jsem už byla jak koule jsem si řekla, že zhubnu. Netušila jsem, kde informace brát, tak jsem na to šla "chytře" a od lesa - budu cvičit a nebudu jíst. Jupííííííí, 20kg dole za 4 měsíce!!! Pecka! Všichni se mě ptali, jestli nejsem nemocná, když jsem tak rychle zhubla a rodiče na mě byli tehdy hodně naštvaní, protože samozřejmě viděli, že tohle v pořádku není. Vyhazovala jsem svačiny ve škole, na obědy jsem nechodila, večeře jsem potají cpala do koše. Skončila jsem na jednom jablku denně, ale hlavně, že šla váha dolů. K tomu hodina aerobicu s Hankou Kynychovou denně a to by bylo, abych nebyla krásná! No nebyla jsem, co vám mám povídat. Rodiče mě jeden den donutili sníst před nimi housku a druhý den zase, třetí den jsem si ji vzala už dobrovolně a čtvrtý den jsem se nemohla dočkat, až se najím! Výsledek? 18tiny jsem slavila o 23kilo těžší. Od té doby se mi prakticky zhubnout už nepodařilo, i když jsem držela nespočet diet (trvajících pokaždé cca 14 dní).

DĚLENÁ STRAVA

Zlom nastal o čtyři roky později, kdy jsem poznala svého (teď už muže) a rozhodla se něco se svou váhou 87kg dělat. Začala jsem jíst dělenou stravu. Tehdy jsem na jednom diskuzním portálu objevila skupinu holek, které taky jedly "děleně" a přidala jsem se k nim. Bylo to úžasné. Byly jsme parta na stejné vlně, denně jsme řešily stejné věci společně, díky dělence jsem poznala spoustu úžasných lidí nejen ve virtuálním, ale i v tom reálném světě a našla jsem kamarádku, která je dodnes jedním z nejbližších lidí v mém životě. Dělenku jsem si zamilovala. Má svá pravidla, ale můžete toho sníst hodně (jupí), můžete jíst sladké (jupí) a když na to přijde a prokouknete, jak to celé funguje, dokážete si uvařit i českou klasiku, aby zapadla do jedné ze dvou skupin dělené stravy - rostlinné či živočišné. Jedla jsem tak téměř dva roky, než přišlo první mimčo. K dělené stravě jsem se ještě dvakrát vrátila po obou porodech a pokaždé jsem díky ní zhubla cca 12-14 kg. Bezbolestně musím říct. Neměla jsem pocit strádání a odříkání. To hubnutí se ale nakonec zaseklo a dál to nešlo. Tak už to bývá, když si tělo na něco zkrátka zvykne. Nový impuls má ve většině případů hubnoucí efekt, který ale netrvá věčně. Pozitiva dělené stravy? MOJE pozitiva: Na první místo musím dát lidi, které jsem díky tomu poznala, ne shozená kila. Na druhé místo řadím poznání mnoha nových, pro mě do té doby úplně neznámých potravin, které jsem si začala kupovat v prodejnách zdravé výživy (tehdy nebyly žádné "zdravé" koutky v kdejakém hypermarketu), třetí místo patří snadno shozeným kilogramům. Nevýhody dělenky? Vzhledem k tomu, že při dělené stravě podle Lenky Kořínkové (což jsem jedla já) nemůžete pouze pár věcí (bílou mouku, alkohol, cukr, arašídy), tak je jasné, že vlastně všechno ostatní "můžete". Hodně záleží na každém, jak to pojme, protože tady vás nic nenutí vybírat zdravější variantu jídel. Hubnout budete i na tlačence a klobásách (opravdu, já je jedla). Zkrátka můžete konzumovat věci, které absolutně do zdravé výživy nepatří, ale s dělenou stravou to bude v souladu. To beru jako velkou nevýhodu, protože ta hranice je velmi tenká a pro lidi, kteří mají problémy s jídlem a sami se sebou je ještě tenčí. (Vůbec nebudu mluvit o tom, kolik kil fruktozy a medu jsem do sebe cpala při "zdravém" děleném pečení - uff). Nevýhoda č.2 - budu tak jíst do konce života? S jistotou vám mohu říct, že 99,9% lidí NE. Dá se tak jíst roky, ale myslím si, že ti, kteří u toho vydrží "navždy" patří k naprosté menšině (jestli vůbec někdo takový existuje - pardon, pokud vy ano :)). Co se stane, až přestanu jíst "děleně"? Hádejte, můžete dvakrát.

VŠICHNI JSOU ŠTÍHLÍ, JEN JÁ NE

V hlavě se mi dávno usadila myšlenka, že všichni ostatní jsou štíhlí bez námahy, jen já ne. Jen já se musím o hubnutí snažit. Jen já neustále selhávám, nejde mi to, navždy budu patřit do kategorie XL (v lepším případě). Pocity méněcennosti mě ubíjely. Pocit, že jsem horší, než ostatní, protože mám o 10, 15, 20 kilo víc. Pocit, že si nezasloužím lásku, protože sama sebe ráda vůbec nemám. Byla jsem zakřiknutá holka, šťastná když jsem spíš nebyla vidět, nebyla na očích, protože kdo by se na mě chtěl opravdu koukat? Puberta je sama o sobě náročné období a pokud vám ho stěžuje tak obyčejná věc, jako je jídlo, může se z toho stát opravdu celoživotní problém a blok v hlavě, díky kterému ani nejste schopni vidět nějaké rozumné východisko. Teď už samozřejmě vím, že všichni ti štíhlí lidé to rozhodně nemají geneticky dané, že proto musí denně něco dělat, že za tím vším je pevná vůle, snaha, disciplína, odhodlání, vytrvalost, odříkání, sebeovládání a u těch cvičících i spousta potu. Dřív jsem to takhle ale absolutně nevnímala.

ROVNOVÁHA

Je to zdánlivě obyčejná logická věc, ale uvést ji do praxe nemusí být pro nás, cvalíky, nijak snadné. Pokud není vše v rovnováze, nemůže to zkrátka jako celek fungovat. Platí to tak nějak o všech oblastech v životě, ale teď tedy mluvíme o jídle a pohybu. Tedy příjmu a výdeji energie. Má drahá kamarádka, která je pro mě celoživotním vzorem štíhlosti a krásného pevného těla, mi jednou, po obědě v naší oblíbené restauraci, kde jsme si daly krémové houbové rizoto (to si dáváme vždycky :-D), řekla své malé tajemství. Ona si to určitě nepamatuje, ale já ji vidím jak dnes, kdy jsme vycházely ven a já se ptám, jak to dělá, že je pořád jak proutek, když si klidně dá takovéto jídlo. Ona mi odpověděla, že když si dá NĚKDY něco takového, tak si potom dá lehčí večeři, případně si druhý den vyjede na in-linech, aby to bylo v rovnováze. Tohle mi řekla cca před 7 lety a já to mám celou dobu v hlavě. K vlastní škodě jsem se tím začala řídit až o mnoho, mnoho let později. A řeknu vám jedno - ono to FUNGUJE. Za prvé, JEDNO jídlo mimo váš plán (ať už je to dort, pizza nebo poctivá svíčková se šesti) vám nijak neublíží. Za druhé pokud vyrovnáte výdej a příjem energie, máte vyhráno. A pokud vás to začne bavit, stali jste se naprostým vítězem nad celou tou dosavadní nerovnováhou, která vám znesnadňovala život.

TRVALE UDRŽITELNÝ STAV

To je můj cíl. To je to, za čím jdu. To je to, o co se snažím a snažit budu. Už nechci žádné diety rychlokvašky, kdy 5 kilo zhubnu a 8 kilo naberu. Chci se naučit jíst tak, abych nepropadala šílenství u otevřené lednice o půlnoci a ráno se nebudila s pocitem sebenenávisti, chci jíst tak, abych se netěšila na to, až tahle "fáze" skončí. Nechci, aby to skončilo. To, jak dělám věci teď mi naprosto vyhovuje, uspokojuje mě to, tělesně i duševně, baví mě to - ne to není ten správný výraz, MILUJU TO! Miluju všechna ta poznání, která jsem díky těm svým příšerným přešlapům za posledních 20 let udělala, miluju to, že jsem schopná vstát ráno dřív, abych stihla vyběhnout a zároveň rodině nachystat tu svou oblíbenou "barevnou" snídani, miluju vědomí, že já sama vím, že se snažím a i přesto, že nejsem dokonalá a někdy (často) si říkám, že je troufalé radit ostatním, když sama mám přemíru tuku na břiše i stehnech, to nevzdávám, i když výsledky mého snažení by pro jiného byly ubíjející a "pomalé". Miluju, že jsem se naučila plánovat věci předem, což mi neskutečně pomáhá v mnoha směrech. Miluju, že se NEtěším na žádný konec, protože tohle žádný konec nemá. Tohle je prostě ta CESTA. Cesta, po které jsem toužila jít ve 20ti, leč bohužel jsem se k ní propracovala až ve 30ti. No a co. Na tohle přece není nikdy pozdě.

PODĚKOVÁNÍ

Tak a teď mi zase došla slova. V první řadě bych chtěla říct, že jsem nakonec vděčná za vše, co mám za sebou, protože bez toho, bych nikdy nedošla k POZNÁNÍ, k jakému jsem díky všem svým předchozím chybám došla . Chci poděkovat BĚHU, protože mi změnil život. Naučil mě nejen pravidelnosti, ale hlavně tomu, že když chci něčeho dosáhnout, musím se o to snažit (těch 10 kiláků bez tréninku prostě neuběhneš), i když to není na začátku snadné (a co je?). A hlavně bych chtěla poděkovat VÁM všem (vy, kteří jste dočetli až sem patříte rozhodně do té děkovací skupiny!), protože takovou podporu, jakou jsem našla v lidech na instagramu, to je pro mě absolutně něco neskutečnýho a v životě by mě nenapadlo, že je něco takového možné právě u mě. Jste úžasní a já nemám zkrátka slova, která by vyjádřila, jak moc si toho všeho vážím. Profil na ig u mě začal naprosto nevinně a nakonec se díky vám stal mým hnacím motorem, denně u vás nabírám obrovské množství inspirace, bez vás bych spoustu věcí vůbec neznala, upřímně si myslím, že bez vás bych šla nakonec cestou úplně jinou, protože by mě minulo to, čím přispíváte vy. Jsem vděčná za to, že ten virtuální svět má víc než kladný dopad na můj reálný život. Protože tam na té druhé straně jste vy všichni a vy reální jste.

...NEBOJTE SE, UŽ KONČÍM :)

Protože by mě nikdy nenapadlo, že budu někdy veřejně ventilovat tyto své jídelní neduhy, šílená čísla na váze a že se takhle otevřu vesměs vlastně cizím lidem s tématem pro mě tak citlivým, neobešlo se napsání této zpovědi bez mých rozjitřených emocí. Zatím co jsem ťukala do klávesnice celý ten příběh o tlusté holce, přišlo mi od vás zase několik neskutečně milých zpráv a vzkazů. Teď jsem na konci a váhám. Mám odkliknout to tlačítko "publikovat" a jít s tímhle vším ven? Zajímá to vůbec někoho? Je v tom něco přínosného pro případného čtenáře? Pořád nevím a pořád váhám. Na jednu stranu je zde obava, že pro vás budu doslova magor, co se prostě neuměl x let ovládat a je to jenom jeho problém. Na druhou stranu v tom třeba někdo uvidí to, co měla být pointa - i když se ti to 100x nepodaří a nevěříš si, zkus to ještě jednou a ono to vyjde (když se budeš snažit, protože zadarmo nic není).

Tak jsem si to ještě třikrát přečetla, je téměř půl druhé ráno a za pět hodin mám v plánu vyběhnout (všichni svatí se mnou, pokud na to budu mít sílu a vážně půjdu). Omluvte mě, že k tomuto článku nemám žádné milé fotky, které by dokumentovaly tu mou nemilou minulost. Navíc je to tak dlouhý, že to třeba ani nebudete číst :)) (Sakra cítíte z toho tu příšernou nejistotu? Pořád nevím, jestli to mám zveřejnit!)

DĚKUJU VÁM ZA VŠECHNO LIDI!

J.



neděle 25. června 2017

Kefírový jahodový dort

Máme tady jahodovou sezonu (taky ji tak milujete??) :) Jahody všude, kam se člověk podívá! Tak jsem zapřemýšlela, co dobrého z nich vytvořit a vznikl tento jednoduchý jahodový dortík, který je příjemným osvěžením, když ho vytáhnete vychlazený z ledničky:)



KEFÍROVÝ JAHODOVÝ DORT

Potřebujeme: 50 g kokosové mouky
                      90 g špaldové mouky
                      300 ml kefíru
                      20 ml kokosového oleje
                        1 lžička jedlé sody
                       1/2 lžičky skořice
                       sladidlo dle chuti (já osladila vanilkovými Flavdrops)

Krém:            500 g tvarohu (používám Pilos)
                       100g Milko řeckého jogurtu
                       300 g jahod
                       sladidlo dle chuti
                       pár kapek limetkové šťávy
                     



Postup: Smícháme suché ingredience - oba druhy mouky, sodu, skořici. Přidáme kefír, olej a sladidlo a je-li to nutné, doředíme těsto trochou vody, aby nebylo příliš hutné. Formu o průměru 22cm vymažeme kokosovým olejem, vysypeme špaldovou moukou a vlijeme těsto. Pečeme cca 25 min na 170C . Po vyjmutí z trouby dort vyklopíme z formy dnem nahoru, aby se hezky srovnal. Jakmile vychladne, vrátíme ho do formy a vytvoříme krém. Jahody rozmixujeme a případně dosladíme dle chuti (opět jsem použila flavdrops, ale můžete osladit čím máte rádi - stevie, sirupy, cukropur, záleží na vás a na vašem uvážení - anebo také nemusíte doslazovat vůbec :)). Tvaroh s jogurtem vyšleháme a vmícháme rozmixované jahody. Krém rozetřeme na vychladlý korpus a necháme dortík odpočinout v lednici.


Dobrou chuť!
J.

čtvrtek 22. června 2017

LETNÍ BĚŽECKÁ VÝZVA + SOUTĚŽ část 2.

Krásný den vám všem, kteří do toho jdete s námi!

Podmínky běžecké výzvy jsme si řekli, pár tipů pro vás, kteří s během teprve začínají, už taky zaznělo, tam co nám ještě zbývá? No nějaká ta sladká motivace a odměna, že jo? :)
Tak copak to vlastně můžete na konci července získat za své naběhané kilometry?
Mrkněte níže, snad vás balíček potěší!



VÝHERCE ZÍSKÁ

- Modrou knížku o běhání a o životě, jejímiž autory jsou Miloš Škorpil a Pavel Kosorin
- Shaker Bodylab
- Kešu máslo od Delicious Fit Food by Silvie
- PB2 - arašídové máslo v prášku se sníženým obsahem tuku




- Mixit - Suché plody do kapsy
- Amix - Oat Mash v příchuti dvojitá čokoláda
- Vzorky proteinů od značek - Prom-in, Bodylab, Scitec nutrition
- Proteinové tyčinky (Oh Yeah One, Carb Killa, Mars, Snickers, Supreme Taste)
- Proteinovou čokoládu - High Protein Chocolate Crisp


- Proteinové brownies s kousky bílé čokolády od Myprotein
- The Complete Cookie v příchuti arašídového másla
- Spalovač Grenade Thermo Detonator
- BCAA od Prom-inu příchuť ORANGE
- BCAA - Bodylab jahodové gumové bonbony





A k tomu všemu ještě jedno PŘEKVAPENÍ, které si nechám ale až na závěr naší výzvy, dozvíte se o něm ke konci července - a určitě je na co se těšit!!! :)

Já se momentálně moc těším na vás všechny, kteří se do výzvy zapojíte, těším se na vaše pokroky a běžecké úspěchy, o které se s námi podělte pod hashtagem #behamesmialmou a nezapomeňte, nejdůležitější není rychlost a vzdálenost, ale PRAVIDELNOST - 4x týdně jdeme do toho! S úsměvem a odhodláním...jak jinak :)

Hodně štěstí všem!

J.

středa 21. června 2017

Chci začít běhat! Ale jak?

Začátek plánované letní běžecké výzvy se nám blíží a mě od vás chodí zprávy, ve kterých zmiňujete své obavy, že jako začátečníci nevíte, jestli to zvládnete. Můžu vám říct jediné. ANO. VY TO ROZHODNĚ ZVLÁDNETE! A jak to vím? Protože nejdůležitější je ODHODLÁNÍ a věřím, že to vy máte. Zbytek už je jen pár "technických" maličkostí, které si společně teď objasníme, abychom věděli, jak na to tedy od začátku vlastně jít. Takže pokud jsi běžec - začátečník, pokusím se ti předat pár svých osobních zkušeností a rad :)



1. TRASA, KTEROU POBĚŽÍM
Je fajn vyběhnout a prostě "někam" mířit, ale z vlastní zkušenosti vím, že každá nová trasa mi připadá delší, než jak ve skutečnosti je. Když ji potom běžím už podruhé, potřetí, tak vím, co mě kde čeká a kolik toho mám ještě před sebou. Doporučuji si trasu předem naplánovat. Vyrazit na procházku a vytyčit si, kudy naše první běžecké kroky povedou. Přesně takto jsem to před třemi lety udělala já. S rodinou jsem vyrazila na obchůzku 5ti kilometrového okruhu, abych věděla, kudy vlastně poběžím. Byla to moje první malá jistota, které jsem se držela, když jsem vyběhla. VÍM, KAM A KUDY POBĚŽÍM.

2. OBLEČENÍ A BOTY
Co si člověk vezme na sebe, je vážně vlastně úplně jedno (ano, funkční materiály, které odvádějí pot jsou jistě příjemné), ale i obyčejné tričko a tepláky poslouží úplně stejně dobře. Nás teď čeká běh ve vyšších teplotách, osobně přes léto běhám v legínách a obyčejném bavlněném tílku a cítím se v tom nejpohodlněji. Vyberte si proto takové kousky z vašeho šatníku, které vám budou POHODLNÉ. Boty jsou tak trochu jiná kapitola. Mám za sebou pouze jeden jediný výběh v obyčejných teniskách a musím říct, že to byla hrůza. Cítila jsem pod nohama každý kamínek, každou nerovnost a neustále mě to nutilo soustředit mysl na ty bolavé nohy v neběžeckých botách. V žádném případě nechci říct, že si máte jít hned teď koupit běžecké boty. Ale ti z vás, kteří budou mít pocit, že běh je to pravé ořechové, čemu se chcete i v budoucnu věnovat, by si určitě kvalitní obuv pořídit měli. Rozdíl pocítíte okamžitě.

3. TŘI, DVA, JEDNA...BĚŽÍM!
Báječné! Ale prosím POMALU!!! Není absolutně nic horšího, než to na začátku přepálit, uběhnout několik set metrů v plném nasazení a zbytek trasy protrpět. Za tohle vám tělo nepoděkuje a hlava vám řekne, ať se na to příště radši vykašlete, že to je moc náročný. Ano, začátky jsou vždy a u všeho náročné, těžké a v tomto případě někdy i bolavé, ale věřte mi, že si to o dost ulehčíte, když vyběhnete naprosto klidným tempem. Tempem, při kterém byste případně byli schopní si popovídat s vaším běžeckým parťákem ( k tomu se ještě dostaneme). Jste-li úplný začátečník, berte chůzi jako součást svého tréninku na to, abyste časem svou trasu uběhli celou. Věřte, že nikdo z čista jasna bez předešlého trénování neuběhne deset kiláků s úsměvem (sluníčko, motýlci, jednorožci, znáte to). Každý se k tomu postupně musí dopracovat. Poběžíte dvě minutky, minutku půjdete a tak pořád dokola a věřte, že si ani nevšimnete jak, ale čas, kdy poběžíte se bude prodlužovat a chůze bude ubývat, obzvlášť, pokud budete trénovat pravidelně. A to my v rámci naší letní výzvy budeme - 4x týdně je to naprosto ideální.

4. PO JÍDLE NEBO NALAČNO?
Tak na tuto otázku vám neodpovím. Názory se různí a já sama jsem se jako u mnoha dalších věcí přesvědčila, že není nic lepšího a jednoduššího, než si to vyzkoušet sám na sobě. Osobně ráno běhám vždy před snídaní, protože mi je tak zkrátka líp, ale znám spoustu lidí, kteří to mají přesně naopak. Před během se nezapomeňte napít, ranních 18C v létě se tváří sice příjemně, ale zahřejete se pořádně, doplňování tekutin v žádném případě nepodceňujte. Pokud to jde, je v létě ideální běhat ráno či k večeru, aby nás to horko úplně neodrovnalo (chceme si běh užít, ne ho jenom přežít!) :)

5. MÁTE PARŤÁKA?
Pokud ano, tak jste šťastní běžci! Ve dvou se to vždycky lépe táhne a určitě to pro vás bude příjemné zpestření, nemluvě o tom, že když vím, že jsem se na dnešek domluvila s kamarádem, sourozencem, rodičem, sousedem nebo kolegou, že spolu vyběhneme, tak to přece neodvolám! (Jasně, vím, že někdy to zkrátka nejde). Ale víte, jak to myslím. Běh ve dvou a více lidech je prostě veselá záležitost. Na druhou stranu vás můžu ujistit, že pokud se stanete běžci samotáři (jako já), budete šťastní úplně stejně! Vážně! Slibuju! Běhám sama a nikdy jsem v tomto směru neměla pocit, že strádám. Chce-li se kamarádka přidat - jsem ráda, ale pokud nechce, běžím sama a pokaždé si to užiju!

6. NEMYSLETE NA OKOLÍ
Dostáváme se k bodu č.6, ale upřímně....před mým prvním výběhem to byl bod číslo 1. Strašák gigantických rozměrů. Představa, že někoho potkám mě děsila. Kohokoliv. Opravdu strašně, ale strašně jsem se styděla a bála se případné konfrontace (nějaký posměváček vs. moje velká prd*l). Ani vám neumím slovy popsat, jak velký blok tohle pro mě byl. Co na tom ale bylo úžasné? To, že celý tenhle strach, ta obava, ten pocit méněcennosti, představa výsměchu a neúspěchu byla jen a jen v mé hlavě. NIKDY, ani jednou za celou dobu jsem nezažila, že by se na mě někdo byť jen trochu posměšně podíval. Lidem je to totiž (díky bohu) úplně jedno. Naopak se mnohokrát stalo, že mě někdo povzbudil, když jsem kolem probíhala, běžci se mezi sebou tak nějak přirozeně zdraví (protože jsme přece na stejné vlně - taková jedna velká běžecká rodina). A kdybyste náhodou přece jen narazili na nějakého ...(blbce)...myslete si o něm prosím své a jděte si tvrdě za svým cílem!

7. PEVNÁ VŮLE
Běh je nádherná záležitost, ale málokdy je to láska na první "vyběhnutí". Na začátku je to prostě těžké a k tomu, abychom si běh zamilovali se musíme tak trochu propracovat. A k tomu, abychom se k této lásce propracovali, musíme mít pevnou vůli, disciplínu, odhodlání, musíme odhodit výmluvy proč to zrovna DNES OPRAVDU, ALE OPRAVDU NEJDE (práce, málo času, únava, děti, domácí povinnosti, rýmička, počasí). Postupně začneme všechna tato pomyslná ALE odsouvat stranou a začneme hledat způsoby, jak to udělat, abychom přes všechny ty všední věci, které nám nechtějí dovolit udělat si těch pár desítek minut času pro sebe a svůj běh, vyběhnout mohli. Na začátku to chce opravdu pevnou vůli. Časem to už ale nebude o vůli, nýbrž o té lásce k běhu. A věřte - je to krásný pocit.

8. NEKRITIZUJTE SE, CHVALTE SE!
Vím, že každý den není růžový a někdy zkrátka naše plány nevyjdou (na toto téma bych mohla napsat celý román). V těchto slabších dnech zapomeňte na to, že nejste dost dobří, protože jste si nesplnili to, co jste chtěli (ať už z jakéhokoliv důvodu). Snažte se podle svého nejlepšího svědomí a vědomí svůj plán plnit, ale netrapte se přehnanou sebekritikou, když to nevyjde. To samé platí o běhu jako takovém. Jsou dny, kdy vám to půjde samo. Zkrátka na tom budete fyzicky prostě báječně, okolní podmínky vám budou přát, hlavu budete mít čistou a nohy vás budou poslouchat. Jsou ovšem ale i takové dny, kdy nefunguje nic z tohoto zmiňovaného. Nohy máte od začátku do konce těžký, myslíte na milion povinností a i když jindy to jde, tak dnes ta hlava prostě vypnout nejde, do toho se z šedivé oblohy spustí liják, že na vás nezůstane nitka suchá (samozřejmě když máte ještě víc než polovinu trasy před sebou) a celé se to dá nazvat prostě jako BEŽECKÝ DEN BLBEC. Víte, co je na tom ovšem pozitivní? Že příště to bude zase lepší, zase to sluníčko, lehké nohy  a čistá hlava. Pochvalte se za každý malý úspěch, pochvalte se už jen za to, že nazouváte boty, zavazujete tkaničky a za minutku jdete ZASE na to. Jste úžasní, protože z jediných dvou variant, které existují - vyběhnout či nevyběhnout, jste zvolili tu první. A za to na sebe buďte hrdí.



Běh není žádná velká věda, berte to pocitově, vaše tělo vám nejlíp napoví, co je pro vás ideální. Pokud jste dočetli až sem, znamená to, že máte to nejdůležitější, o čem jsem psala hned v úvodu, ODHODLÁNÍ. A za to jsem na vás opravdu pyšná. Dělá mi ohromnou radost vidět, jak se ta pomyslná běžecká rodina rozšiřuje, je to nádhera, kolik lidí podlehlo, podléhá a i do budoucna podlehne tomu úžasnému pohybu..........BĚHU.

J.

pondělí 19. června 2017

LETNÍ BĚŽECKÁ VÝZVA + SOUTĚŽ část 1.

Ahoj moji milí běžci (a budoucí běžci)!

Tento článek je věnovaný vám všem, kteří jste i jen myšlenkou zavadili o to, že přijmete můj návrh na běžeckou výzvu. Je to první krok k úspěchu pro ty, kteří se teprve odhodlávají běh jako takový vůbec vyzkoušet či jsou na úplném začátku svého snažení, ale i pro ty, kteří už nějaký ten čas běhají a mají zkrátka a dobře výzvy rádi! Pokud patříte do kterékoliv této skupiny, jste na správném místě a další řádky jsou určeny právě VÁM.

JAK NÁPAD VZNIKL?

Vím, že je důležité koukat především před sebe, neohlížet se stále zpátky, nepitvat co jsme měli udělat jinak nebo co jsme neměli udělat vůbec, nebo naopak co jsme udělat měli a neudělali. Hledět dopředu, mít plány a vize, to je ta správná cesta. Přesto je tu ale jedno velké ALE, které dvojnásob platí v případě, že přemýšlíme o svém životním stylu, způsobu stravování, rozhodování se pro nějakou sportovní aktivitu a tak podobně. Nikdy totiž není na škodu připomenout si, jak jsme začínali. Zavzpomínala jsem na červen 2014 ....na své první kroky v běžeckých botách, na své první propocené kilometry, pocit, že to nezvládnu, že to neudýchám, že je moc vedro, nebo že prší, že jsem moc tlustá na to, abych své tělo rozhýbávala (pro mě) takhle drastickým způsobem. Vzpomněla jsem si ale také na ten pocit PO běhu, na ten úžasný pocit, že ať jsem jaká jsem (rozuměj lenoch líná ), zvládla jsem to, překonala sebe, svou lenost, svou pohodlnost, strach, že budu lidem pro smích. Na tenhle pocit nikdy v životě nezapomenu, byl to začátek pomalé, ale trvalé změny, která se v mém životě udála. Za rozhodnutí ZAČNU BĚHAT jsem neskutečně vděčná. Dalo mi to opravdu mnoho. O mých běžeckých začátcích si můžeš přečíst tady .

Napadlo mě, že by bylo krásné "oslavit" tyhle mé tři běžecké roky s vámi, kteří jste naladěni na podobnou notu, s vámi, kteří také znáte ten nádherný pocit svobody a volnosti při a po běhu a s vámi, kteří jste na úplném začátku této cesty a přijetím výzvy sami sobě potvrdíte, že máte na víc, než jste si do teď mysleli. Obzvlášť v začátcích je neuvěřitelně důležité mít podporu, nebýt na to sám. A vy sami nebudete, dáme to společně!!!



SOUTĚŽ? ANO!

Soutěž pro vás plánuji už delší čas a tohle mi přijde, jako naprosto ideální chvíle, kdy bude někdo odměněn za svou snahu (nejen za sdílení soutěžního balíčku na instagramu:)) Vítězem se může stát každý, kdo vydrží až do konce, nezáleží na tom, kolik kilometrů naběháte, nezáleží na tom, jak rychle svou trasu zdoláte. Záleží pouze na tom, abyste si systematicky šli za svým, odhodili výmluvy a splnili pouhé dvě podmínky celé výzvy. Ani jedna z těch podmínek není rychlost a vzdálenost. Takže žádný strach, zvládnout to může každý. Pár pěkných odměň už mám pro vás nachystáno, ale byla bych ráda, aby vám výherní balíček udělal skutečnou radost a odpovídal snaze, kterou vynaložíte na to, abyste se zařadili mezi případné vítěze, takže mě omluvte, že dnes vám ho ještě neukážu. O pár radostí ho v průběhu dalších dní rozšířím a nebojte se, že byste o to motivační info přišli. Samozřejmě vám ho co nejdřív ukážu jak tady, tak na instagramu.



PODMÍNKY LETNÍ BEŽECKÉ VÝZVY

Dostáváme se k tomu nejdůležitějšímu. K podmínkám našeho běžeckého snažení :)
Protože už nějaký ten pátek razím heslo "co můžeš udělat hned, neodkládej na zítra", tak nebudeme začínat ani od nového měsíce a ani od pondělí (jak bývá často zvykem). Není na co čekat, takže se na to vrhneme hned tento víkend!

- Výzva potrvá 5 týdnů od 24.6. do 30.7. 2017
- Budeme běhat 4 x týdně ( nezáleží na tom, které dny v týdnu to budou či jak rychle poběžíte)
- Doba trvání bude minimálně 30 minut (pro začátečníky ideální střídat běh a chůzi, začít ovšem můžete pouze rychlou chůzí a k běhu se během chvíle dopracujete, věřím vám!)
- Ideální varianta je běh venku či na pásu (ale počítat se budou i dlouhé procházky či víkendové tůry s rodinou, spinning, kolo, heat)
- Své sportovní aktivity sdílejte na instagramu pod hashtagem #behamesmialmou, abych nepřišla o žádnou vaši fotku a měli jsme to pěkně pohromadě :)
- V neděli 30.července 2017 vyberu jednoho z vás, který poctivě věnoval 4x týdně minimálně půlhodinku sám sobě a odměním ho ....................... uvidíte čím :)



TĚŠÍM SE NEUVĚŘITELNĚ MOC!!! Věřím, že nás to společně bude bavit a kdo ví? Třeba díky tomu někdo za rok bude moct červen označit za své roční výročí běhu!

Držím nám všem pěsti, ať nám to krásně běhá, těším se na vaše fotky a příspěvky, dojmy a odhodlání a odměna bude sladká (doslova).

Jste nejlepší!!!

Vaše Jana