Přiznání...

Ahoj moji milí,

při pohledu na blog musím uznat, že jsem hodně ve skluzu s psaním jakýchkoliv článků. Ten můj nejsilnější STOP strachu z jídla, který mě stál tehdy hodně vnitřních bojů, zda ho mám vůbec napsat a zveřejnit, je až z června (je možný že to tak utíká??)

Podzim je tady, vsadím se, že se ani neotočíme a budeme chystat Vánoce..máme za sebou společně jednu úžasnou běžeckou výzvu, která mě celé týdny nabíjela neuvěřitelnou energií (díky Vám) a právě nám skončila další výzva, ve které jsme společnými silami odcvičily (holkyyy) náročný program INSANITY MAX 30. Náročný byl nejen fyzicky, ale určitě i po té vnitřní duševní stránce, protože v něm je jasně dané, že prostě cvičíte každý všední den (ať se Vám chce nebo nechce, Shaun nám to tak vymyslel a plnit se to musí:))) Nee, chci tím říct, že chápu a moc dobře vím, že to není sranda jet dva měsíce prakticky v kuse a nevynechat...

Právě o tomhle období během výzvy, bych Vám chtěla povědět. Jak to u mě bylo a nebylo. Jestli to je opravdu všechno tak růžové a nadupané neutuchající pozitivní energií, nebo naopak. No řeknu Vám rovnou, že není. V životě se nám může přihodit spousta věcí...ať už rychle a nečekaně, nebo to jsou situace pomalu se plížící a dají se očekávat...Každopádně když už to těžší období přijde (ať už se týká čehokoliv), tak nám to část toho našeho pozitivního JÁ zkrátka sebere. To se stalo v uplynulých týdnech mně. Jak se to projevilo? Vzhledem k tomu, jak jsem měla všechno v sobě do té doby krásně nastavené a zajeté, jsem ten úbytek optimismu nesla chvilkama opravdu těžce, to přiznávám.

JÍDLO

Jedním slovem hrůza. A k tomu velké výčitky z pořekadla - káže vodu, pije víno. Tak jsem si připadala. Protože když mi od Vás chodí vzkazy a dotazy ohledně stravy, tak většinou najdu jasnou a rychlou odpověď, ale sama u sebe jsem to v určitých chvílích opravdu vzdávala a neřídila se ničím, čím bych měla. Jedla jsem nepravidelně, někdy málo, někdy moc, odbývala jsem se, jedla jsem v rychlosti a často z donucení, abych teda vůbec něco snědla a to "něco" kolikrát opravdu nebyla žádná vyvážená strava. Rovnat se to začalo před dvěma týdny... Zase a znovu, jako už tolikrát v předešlých letech, jsem se přesvědčila o tom, jak moc souvisí psychika s tím, jak se ke svému tělu a vůbec k sobě samým chováme. Jakmile jsem si srovnala jídlo, začala jsem se celkově cítit mnohem líp. Opravdu. Ano, mám své slabé chvilky, ale cítím, že ta energie se pomalu ale jistě vrací. Pro mně osobně z toho vyplývá už po tisící jedna a ta samá věc - JEZ DOBŘE A BUDEŠ SE DOBŘE CÍTIT.

CVIČENÍ

Díky Bohu za Vás a za naši výzvu. Přísahám, že nebýt Vás, tak cvičím určitě o polovinu méně. Ne, nevyprdla bych se na to úplně, protože pro mně to je zkrátka ten můj dobíječ baterek, ale byly dny, kdy se mi zoufale nechtělo, přesto jsem natáhla tepláky a šla do toho s vědomím, že i Vy makáte. Musím Vám tímto holky moc poděkovat, protože mě to opravdu drželo nad vodou. Vy jste byly mým hnacím motorem, Vy všechny jste byly mým trenérem, který nade mnou stál s bičem v ruce a popoháněl mě kupředu, abych nezlenivěla a nezahodila vše, o co se poslední tři roky snažím - a tím je PRAVIDELNOST. Nejen pravidelně jíst, ale také se pravidelně hýbat, běhat, cvičit, skákat, zkrátka neležet na gauči s nohama nahoře. Už teď se těším na Adventní běhání, které má pod palcem Babetka...v zimě se totiž běhá dost dobře, víte to? :) Doufám, že se přidáte a společně se prosincem proběháme až do těch Vánoc :) Pár tipů ohledně běhání v zimě jsem sepsala již dříve zde .

ZE ŽIVOTA

Jsem moc ráda, že Vás mé příspěvky baví a nějakým způsobem inspirují nebo motivují, ale je fakt, že se opravdu nebudím každý den s úsměvem na tváři, pozitivně naladěná, připravená prožít další dokonalý den. Měla jsem v posledních týdnech (měsících) spoustu slabých dní, kdy se mi nechtělo nic, nebavilo mě nic, netěšilo mě nic, prostě všechno bylo tak trochu na nic. Důvodem proč tohle ale píšu není to, že si chci veřejně zafňukat a pofoukat bebínka :)) Ráda bych řekla, že ač může být instagram v mnohém pouhou iluzí a neodráží každý detail našeho života, tak pro mě byl a je stále svým způsobem hnacím motorem....a to díky lidem, se kterými tam všechno sdílím...díky Vám..

Jsem ráda, že jsem se nedostala do fáze úplné stagnace, kdy bych měla chuť vyprdnout se na všechno, minimálně v tomto jsem se opět přesvědčila, že už to mám v sobě zkrátka "zajeté" a žít bez určitých věcí nedokážu. A poslední dny cítím, že se mi opět vrací i ta vnitřní radost z toho, co a jak dělám a za to jsem ještě raději :)

V čem tedy spočívá pointa tohoto odstavce? :-D V tom, že si můžete být jistí, že stejně jako Vy, máme i my ostatní slabé chvíle, utahané dny, dny kdy místo fotogenické snídaně plácneme jogurt a vločky do misky a sníme to bez potřeby se o to dělit se světem, dny kdy venku sice svítí slunce, za kterým vyběhneme, ale náš krok je pomalý a těžkopádný, dny kdy se pětikilová činka zdá jednou tak těžší a mysl se nedokáže soustředit na to, aby v kuse přečetla jednu celou kapitolu v oblíbené knize, dny, kdy máme prostě pocit, že pro nás to slunce nesvítí. Nebudu mluvit všeobecně, takhle jsem to měla zkrátka teď já.

...JEDU DÁL

I přes tohle všechno, co znělo asi trochu depresivně (pardon, depku tady z toho dělat nechci:)), jedu stále dokola to svoje, co mám ráda a snažím se držet se určitého řádu. Jím, cvičím, běhám a pokračovat v tom samozřejmě budu i dál. Už přemýšlím, čím bych zapojila zase i Vás ostatní, protože tohle mě vážně moc baví a Vy jste úžasňáci, že se těch bláznivin účastníte. Já Vám za to moc děkuji, celkově za Vaši podporu.

PODZIM

....babí léto je nádherné...Miluju ty teplé barvy, když jsem venku, mám pocit, jakoby mě příroda objímala a hřála, i když už je ve vzduchu cítit závan přicházející zimy. Takových dní je ale jen hrstka a co si budeme povídat, zbytek těch propršených šedých studených dní není zase tak veselý. Letos víc než kdy jindy se i tak ale budu snažit hledat i na tomhle deštivém chladném ročním období to dobré. A Vy to dělejte taky :) Pečujte o sebe, dopřávejte si nejen pořádnou dávku vyvážené stravy, která sama o sobě dokáže nálady a naši energii dost ovlivnit, ale nezanevřete ani na venkovní běhání ( i když to bude chtít nepromokavou bundu), užívejte si chvilky, kdy se můžete zabalit do teplounké deky s někým, koho máte rádi a mrknout na pěkný film, mějte radost, když to sluníčko venku opravdu vykoukne a hlavně věřte sami v sebe a v to, co Vás dělá šťastnými...

zdroj:facebook

Děkuju, pokud jste dočetli až sem :) Mějte krásné podzimní dny a já zapracuju na nějakých receptech, které nás zahřejí, protože to budeme určitě všichni potřebovat (ať žije perníkové koření, skořice, hřebíček, vůně pomerančů a dýňové koláče :)).

J.