Chci začít běhat! Ale jak?

Začátek plánované letní běžecké výzvy se nám blíží a mě od vás chodí zprávy, ve kterých zmiňujete své obavy, že jako začátečníci nevíte, jestli to zvládnete. Můžu vám říct jediné. ANO. VY TO ROZHODNĚ ZVLÁDNETE! A jak to vím? Protože nejdůležitější je ODHODLÁNÍ a věřím, že to vy máte. Zbytek už je jen pár "technických" maličkostí, které si společně teď objasníme, abychom věděli, jak na to tedy od začátku vlastně jít. Takže pokud jsi běžec - začátečník, pokusím se ti předat pár svých osobních zkušeností a rad :)

1. TRASA, KTEROU POBĚŽÍM

Je fajn vyběhnout a prostě "někam" mířit, ale z vlastní zkušenosti vím, že každá nová trasa mi připadá delší, než jak ve skutečnosti je. Když ji potom běžím už podruhé, potřetí, tak vím, co mě kde čeká a kolik toho mám ještě před sebou. Doporučuji si trasu předem naplánovat. Vyrazit na procházku a vytyčit si, kudy naše první běžecké kroky povedou. Přesně takto jsem to před třemi lety udělala já. S rodinou jsem vyrazila na obchůzku 5ti kilometrového okruhu, abych věděla, kudy vlastně poběžím. Byla to moje první malá jistota, které jsem se držela, když jsem vyběhla. VÍM, KAM A KUDY POBĚŽÍM.

2. OBLEČENÍ A BOTY

Co si člověk vezme na sebe, je vážně vlastně úplně jedno (ano, funkční materiály, které odvádějí pot jsou jistě příjemné), ale i obyčejné tričko a tepláky poslouží úplně stejně dobře. Nás teď čeká běh ve vyšších teplotách, osobně přes léto běhám v legínách a obyčejném bavlněném tílku a cítím se v tom nejpohodlněji. Vyberte si proto takové kousky z vašeho šatníku, které vám budou POHODLNÉ. Boty jsou tak trochu jiná kapitola. Mám za sebou pouze jeden jediný výběh v obyčejných teniskách a musím říct, že to byla hrůza. Cítila jsem pod nohama každý kamínek, každou nerovnost a neustále mě to nutilo soustředit mysl na ty bolavé nohy v neběžeckých botách. V žádném případě nechci říct, že si máte jít hned teď koupit běžecké boty. Ale ti z vás, kteří budou mít pocit, že běh je to pravé ořechové, čemu se chcete i v budoucnu věnovat, by si určitě kvalitní obuv pořídit měli. Rozdíl pocítíte okamžitě.

3. TŘI, DVA, JEDNA...BĚŽÍM!

Báječné! Ale prosím POMALU!!! Není absolutně nic horšího, než to na začátku přepálit, uběhnout několik set metrů v plném nasazení a zbytek trasy protrpět. Za tohle vám tělo nepoděkuje a hlava vám řekne, ať se na to příště radši vykašlete, že to je moc náročný. Ano, začátky jsou vždy a u všeho náročné, těžké a v tomto případě někdy i bolavé, ale věřte mi, že si to o dost ulehčíte, když vyběhnete naprosto klidným tempem. Tempem, při kterém byste případně byli schopní si popovídat s vaším běžeckým parťákem ( k tomu se ještě dostaneme). Jste-li úplný začátečník, berte chůzi jako součást svého tréninku na to, abyste časem svou trasu uběhli celou. Věřte, že nikdo z čista jasna bez předešlého trénování neuběhne deset kiláků s úsměvem (sluníčko, motýlci, jednorožci, znáte to). Každý se k tomu postupně musí dopracovat. Poběžíte dvě minutky, minutku půjdete a tak pořád dokola a věřte, že si ani nevšimnete jak, ale čas, kdy poběžíte se bude prodlužovat a chůze bude ubývat, obzvlášť, pokud budete trénovat pravidelně. A to my v rámci naší letní výzvy budeme - 4x týdně je to naprosto ideální.

4. PO JÍDLE NEBO NALAČNO?

Tak na tuto otázku vám neodpovím. Názory se různí a já sama jsem se jako u mnoha dalších věcí přesvědčila, že není nic lepšího a jednoduššího, než si to vyzkoušet sám na sobě. Osobně ráno běhám vždy před snídaní, protože mi je tak zkrátka líp, ale znám spoustu lidí, kteří to mají přesně naopak. Před během se nezapomeňte napít, ranních 18C v létě se tváří sice příjemně, ale zahřejete se pořádně, doplňování tekutin v žádném případě nepodceňujte. Pokud to jde, je v létě ideální běhat ráno či k večeru, aby nás to horko úplně neodrovnalo (chceme si běh užít, ne ho jenom přežít!) :)

5. MÁTE PARŤÁKA?

Pokud ano, tak jste šťastní běžci! Ve dvou se to vždycky lépe táhne a určitě to pro vás bude příjemné zpestření, nemluvě o tom, že když vím, že jsem se na dnešek domluvila s kamarádem, sourozencem, rodičem, sousedem nebo kolegou, že spolu vyběhneme, tak to přece neodvolám! (Jasně, vím, že někdy to zkrátka nejde). Ale víte, jak to myslím. Běh ve dvou a více lidech je prostě veselá záležitost. Na druhou stranu vás můžu ujistit, že pokud se stanete běžci samotáři (jako já), budete šťastní úplně stejně! Vážně! Slibuju! Běhám sama a nikdy jsem v tomto směru neměla pocit, že strádám. Chce-li se kamarádka přidat - jsem ráda, ale pokud nechce, běžím sama a pokaždé si to užiju!

6. NEMYSLETE NA OKOLÍ

Dostáváme se k bodu č.6, ale upřímně....před mým prvním výběhem to byl bod číslo 1. Strašák gigantických rozměrů. Představa, že někoho potkám mě děsila. Kohokoliv. Opravdu strašně, ale strašně jsem se styděla a bála se případné konfrontace (nějaký posměváček vs. moje velká prd*l). Ani vám neumím slovy popsat, jak velký blok tohle pro mě byl. Co na tom ale bylo úžasné? To, že celý tenhle strach, ta obava, ten pocit méněcennosti, představa výsměchu a neúspěchu byla jen a jen v mé hlavě. NIKDY, ani jednou za celou dobu jsem nezažila, že by se na mě někdo byť jen trochu posměšně podíval. Lidem je to totiž (díky bohu) úplně jedno. Naopak se mnohokrát stalo, že mě někdo povzbudil, když jsem kolem probíhala, běžci se mezi sebou tak nějak přirozeně zdraví (protože jsme přece na stejné vlně - taková jedna velká běžecká rodina). A kdybyste náhodou přece jen narazili na nějakého ...(blbce)...myslete si o něm prosím své a jděte si tvrdě za svým cílem!

7. PEVNÁ VŮLE

Běh je nádherná záležitost, ale málokdy je to láska na první "vyběhnutí". Na začátku je to prostě těžké a k tomu, abychom si běh zamilovali se musíme tak trochu propracovat. A k tomu, abychom se k této lásce propracovali, musíme mít pevnou vůli, disciplínu, odhodlání, musíme odhodit výmluvy proč to zrovna DNES OPRAVDU, ALE OPRAVDU NEJDE (práce, málo času, únava, děti, domácí povinnosti, rýmička, počasí). Postupně začneme všechna tato pomyslná ALE odsouvat stranou a začneme hledat způsoby, jak to udělat, abychom přes všechny ty všední věci, které nám nechtějí dovolit udělat si těch pár desítek minut času pro sebe a svůj běh, vyběhnout mohli. Na začátku to chce opravdu pevnou vůli. Časem to už ale nebude o vůli, nýbrž o té lásce k běhu. A věřte - je to krásný pocit.

8. NEKRITIZUJTE SE, CHVALTE SE!

Vím, že každý den není růžový a někdy zkrátka naše plány nevyjdou (na toto téma bych mohla napsat celý román). V těchto slabších dnech zapomeňte na to, že nejste dost dobří, protože jste si nesplnili to, co jste chtěli (ať už z jakéhokoliv důvodu). Snažte se podle svého nejlepšího svědomí a vědomí svůj plán plnit, ale netrapte se přehnanou sebekritikou, když to nevyjde. To samé platí o běhu jako takovém. Jsou dny, kdy vám to půjde samo. Zkrátka na tom budete fyzicky prostě báječně, okolní podmínky vám budou přát, hlavu budete mít čistou a nohy vás budou poslouchat. Jsou ovšem ale i takové dny, kdy nefunguje nic z tohoto zmiňovaného. Nohy máte od začátku do konce těžký, myslíte na milion povinností a i když jindy to jde, tak dnes ta hlava prostě vypnout nejde, do toho se z šedivé oblohy spustí liják, že na vás nezůstane nitka suchá (samozřejmě když máte ještě víc než polovinu trasy před sebou) a celé se to dá nazvat prostě jako BEŽECKÝ DEN BLBEC. Víte, co je na tom ovšem pozitivní? Že příště to bude zase lepší, zase to sluníčko, lehké nohy  a čistá hlava. Pochvalte se za každý malý úspěch, pochvalte se už jen za to, že nazouváte boty, zavazujete tkaničky a za minutku jdete ZASE na to. Jste úžasní, protože z jediných dvou variant, které existují - vyběhnout či nevyběhnout, jste zvolili tu první. A za to na sebe buďte hrdí.

Běh není žádná velká věda, berte to pocitově, vaše tělo vám nejlíp napoví, co je pro vás ideální. Pokud jste dočetli až sem, znamená to, že máte to nejdůležitější, o čem jsem psala hned v úvodu, ODHODLÁNÍ. A za to jsem na vás opravdu pyšná. Dělá mi ohromnou radost vidět, jak se ta pomyslná běžecká rodina rozšiřuje, je to nádhera, kolik lidí podlehlo, podléhá a i do budoucna podlehne tomu úžasnému pohybu..........BĚHU.

J.