Ano, tohle bude čistě knižní záležitost, ale začít musím přece jen zase běháním...
To jsem si takhle jednou vyběhla, je to pár dní zpět. Počasí bylo krásné, jaro ve vzduchu, miluju tohle období, kdy se vše začne probouzet k životu. Pokaždé když vyběhnu, pročistím si tím neuvěřitelně hlavu. Často mi ale s prvními v kroky běžeckých botách naskočí do hlavy nějaká myšlenka, kterou se pak zaobírám po celou dobu běhu. Tentokrát to byly knihy. Napadlo mě...kdy jsem vlastně začala číst? A proč? A které knihy měly v sobě tu sílu, že jsem se díky nim stala knihomolem?
Mohla bych se vrátit na základní školu k Lence Lanczové, kterou jsme s kamarádkou potají četly pod lavicí a nemohly se odtrhnout. Moje dětská domácí knihovnička se s každými dalšími narozeninami či Vánocemi víc a víc plnila těmito dívčími romány. Mohla bych sice Lenkou začít, ale nezačnu. Ano její knížky jsem tehdy ve věku kolem 12-13 let četla jedním dechem, v té době jsem už pravidelně chodila do knihovny a snažila se číst, ale tu pravou zálibu v knihách jsem našla až o několik let později...
Rodiče knihám nijak neholdovali, takže u nás doma nebyly k nalezení žádné knižní skvosty, po kterých bych sáhla, abych se posunula o krůček dál. (Výjimkou byl Robinson Crusoe a ten mě tedy vážně bavil!) Jako dítě jsem milovala víkendy, kdy jsem jezdila k babičce a dědovi a ti jsou opravdoví celoživotní knihomolové. Obývací stěnu jim zdobí plno knih nejrůznějších žánrů a když si mě po obědě vzal děda k sobě a četl mi strašidelné příběhy a pohádky, byla jsem v sedmém nebi.
Přesto ten největší zlom v mém knižním světě nastal až ve druháku na gymnáziu, kdy jsem mezi doporučenou četbou našla Sophiinu volbu od Williama Styrona. Naše milá paní učitelka češtiny udělala rozbor knihy a mě zaujalo téma druhé světové války. Okamžitě jsem si knížku půjčila v knihovně a jedním dechem přečetla. Troufám si říct, že pro puberťáka to není lehké čtivo, mě to ale neskutečně bavilo. Po dočtení jsem se vrhla na Remarqua a poté se mi díky dědečkovi dostala poprvé do rukou kniha Měděný jezdec, která popisuje válku v Rusku. Naprosto mě pohltila. Začala jsem tohle téma vyhledávat a četla jsem a četla...Dál jsem pravidelně navštěvovala knihovnu a zamilovala si tu typickou vůni knih. Když jsem po škole nastoupila do své první práce, tak jsem si okamžitě koupila za první vydělané peníze své první dvě knihy - Sophiinu volbu a Nebe nezná vyvolených. Tím se rozjel můj čtecí kolotoč. Knížky miluju. Válečné téma, ač ve mně pokaždé zanechá stísněný pocit přetrvávající několik dní, mě "bere" prostě nejvíc. Vždy mě tyto knihy úplně pohltí. Samozřejmě jsem postupem času začala číst i jiné žánry...beletristické romány, napínavé trillery a detektivky, klasiku i současnou literaturu, knihy o vlastním seberozvoji, ale pravdou zůstává, že nejvíc mě stále baví literatura faktu, autobiografické knihy a knihy s válečnou tematikou.
Je vtipné (i když většinou až zpětně), jak cokoliv co je povinné, nám je zároveň protivné. Většinu povinné nebo doporučené četby ze školy jsem si s chutí přečetla až dlouho po škole. Až když jsem chtěla. Až mě nikdo nenutil. A většině z těchto knih říkám velké ANO. Rozhodně je důvod, proč nám je učitelé vnucují při hodinách literatury. Bohužel pro někoho je to však v těch -nácti příliš brzy. Jako třeba pro mně :))
Co mi knihy daly a proč čtu? Je to malý únik od reality, ale daly mi velmi mnoho. Pokaždé když nějakou knihu dočtu, říkám si - tohle a tohle bych se nejspíš nikdy nedozvěděla, kdybych si tě teď knížko nepřečetla! Téměř každá kniha mě donutí najet na "google" a hledat...hledat čas, místo, osobnosti...Téměř z každé knihy si odnáším něco nového. Miluju to. Neumím si život bez čtení představit. Připadal by mi neuvěřitelně chudý. Občas ráda mrknu na dobrý film, ale mnohem raději, než sezení před televizí, mám otevřenou knihu.
A co nečtu? Cokoliv z budoucnosti a jakékoliv scifi. Po pravdě ani nevím, jak přesně se tyto žánry jmenují, protože to jde úplně mimo mě. Co ale na knihách zbožňuju je fakt, že si opravdu každý může vybrat "tu svou"!
Nebudu tady určitě psát žádný seznam mnou přečtených knih, ale ráda napíšu pár tipů na knihy s tématem války a holocaustu pro ty z vás, kteří se do tohoto žánru také s chutí pouští. Vím, že to není pro každého, takže pro tu hrstku lidí, které tohle zajímá, doporučuji tyto, které se mi dostaly pod kůži...
TIPY NA KNIHY:
Bílá vlčice - Theresa Révay
Byl jsem Mengeleho asistentem - Miklos Nyiszli
Chlapec na dřevěné bedně - Leon Leyson
Deník Anny Frankové - Anne Frank
Dítě číslo 44 - Tom Rob Smith
Dva proti říši - Jiří Šulc
Heřmánkové údolí - Hana Marie Körnerová
Korneliina válka - Regina Andrásová
Krvavé jahody - Jiří Svetozar Kupka
Láska za ostnatým drátem - Hana Radulic
Leningrad - Anna Reid
Měděný jezdec - Paullina Simons
Opožděné vzpomínky - Evelina Merová
Osvětimská knihovnice - Antonio G. Iturbe
Romeo, Julie a tma - Jan Otčenášek
Šeptem - Orlando Figes
Smrt je mým řemeslem - Robert Merle
Sůl moře - Ruta Sepetys
Terezín, tři roky v předpeklí - Carlo Ross
V pekle plynových komor - Shlomo Venezia
V šedých tónech - Ruta Sepetys
Vlčí dítě - Ingeborg Jacobs
Vyhnání Gerty Schnirch - Kateřina Tučková
Vypravěčka - Jodi Picoult
Zajatkyní Stalina i Hitlera - Margarete Buber-Neumann
Země bez Boha - Ota B. Kraus
Žítkovské bohyně - Kateřina Tučková
„Knihy jsou podobné domovu, do kterého se vracíme i za největší bouřky.“
- Bernard Bolzano
J.
Žádné komentáře:
Okomentovat